Víte, na co jsem si vzpomněla, to se pobavíte!

Na moji diplomovou práci!

Nese název „Turistická destinace města Ostravy”, a když jsem jí v roce 2002 odevzdávala se záměrem, aby ze mne byla paní inženýrka, tak jsem ani netušila, jak jsem pokroková.

Jako studentka VŠB -Technické univerzity Ostrava jsem si lepší téma vybrat nemohla.

Jedna z kapitol byla „Industriální skanzen Dolní části Vítkovic” a skoro všichni přítomní si klepali na čelo, co je to za výmysl/nesmysl.

Neskutečná scifi, futuristická sága ocelového města se ovšem naplnila.

Bylo to mé proroctví či předtucha obrody, modernistické vize rodného města?

Netuším, kdo ví…

Titul jsem získala a Ostrava se proměnila za ta léta k nepoznání.

Z ušmudlaného města se stala světoznámá festivalová velmoc, hurá!

Radost pohledět, jak typicky šedočerný kabát odhodila v zapomnění a dneska hraje všemi barvami.

Panoramata z oceli lákají více než Beskydy:-))).

Každopádně, když sleduji tisícové davy, jak se tam nyní prohání, tančí v rytmu (Mittalu/metalu), baví a výskají, hřeje mě to u srdeční soustavy.

Nádherné impozantní osvětlení jen deklaruje, že všechno je opravdu bravurně pestrobarevné a každá změna je možná!

Naděje se skrývá i v nejrezavějším šrotu či zoxidovaném šroubu.

I to nejošklivější poddolované území se může proměnit v inspirativní království!!!

A komu za to vděčíme? Fondům Evropské unie…

Smekám novodobému inženýrství!

OSTRAVA JEDE!!!

Vivat Colours of Ostrava:-)

PS. A tuto informaci si nesmím nechat pro sebe…

Věříte mi, že jsem tam ještě nebyla? Jsem ostuda! Ostravačka rozená a hanbou nyní zelená, hahaha

(Fotografie jsou od kamaráda Ládínka, děkuji).