Sama jsem překvapená, jak ještě trpím předsudkama, myslela jsem si, že Bombaj bude špinavá a zaneřáděná a jsem naprosto šokovaná, jaká je tu čistota!

To je snad nejčistší velkoměsto, které jsem doposud navštívila, jsem úplně konsternovaná.

Z letiště jedu do hotelu a jakmile se ubytuju, tak mé plány na dnešní odpoledne jsou v tu ránu v čudu. Nemůžu se nabažit toho útulného pokoje a vypulírované koupelny s bílýma heboučkýma ručníkama a je tam dokonce i vana! Napouštím si horkou vodu, rozpouštím v ní přísady a pak se několik hodin rochním v himalájské soli, lázni, která má regenerativní účinky. Tetelím se v úkrytu pohodlí a komfortu, normálně mi stačí prachobyčejné zázemí, bambusová chýše nebo skrovný příbytek, ale tento nadstandard v mém životě mě obdařuje spokojenou hojností přítomnosti. Musím si jí dokonale užít!!!

Labužnicky si vrním a skáču do vyvoněné postele, zblajznu belgickou čokoládu, která je na polštáři a ráchám se jako kotě v sametově hlaďoučkém povlečení, naducané polštáře, hedvábná deka, no prostě nádhera. Je to radikální změna, totiž my nomádi si tak často pětihvězdičkovou exkluzivitu hotelu nemůžeme dovolit.

Na obří obrazovce je uvítání s mým jménem a z reproduktorů se line hudba zenu. „TO DO LIST MUMBAI” leží v zapomnění na nočním stolku a já v záchvatu blahobytu beru do ruky ovladač a mačkám tlačítka. Čučím na bednu, tuto civilizační vymoženost jsem neviděla ani nepamatuju, moje grandiózní psychické rozpoložení naruší všudypřítomné katastrofy, alespoň jedno potěšení mi poskytne, na BBC se mihne Dalajláma, který hlásá jak důležitá je mentální hygiena. Tak to má svatou pravdu, protože rozdýchat realitu celosvětového dění, atentáty, únosy, střílení je nad lidské možnosti. Raději ten negativně toxický neřád vypnu a medituju.

Přenesu se v čase do Sydney, kde jsem si stejně lebedila v hotelu po šestiměsíční pouti v Indii. Prostě jsem vlezla do sprchy, drhla se asi hodinu a cítila všudypřítomnou čistotu. Župánek, fén, hotelové papučky, to byla jako rajská hudba, nejsem žádná fajnovka, ale tenkrát jsem si to opravdu užívala. Vysoká pohodlná matrace, já rozvalená jako princezna.

Tehdá někdy jsem si uvědomila, jak moc jsem šťastná a jaké štěstí mě provází, že mohu spočinout v klidu a do sytosti si vychutnat pocit blahobytu. Askeze je dobrá pro spirituální uvědomění a dosažení extrémního bodu skromnosti, ale někdy se rozmazlit, to prostě duši taky svědčí:-).

Takže rituály hotelového pokoje jsou moje. Svébytné, plnohodnotné a hlavně, že mě chtíč turistických atrakcí nežene do víru povrchního shonu, mamonu a masového davu.

Zjištění, jak málo stačí k radosti, je k nezaplacení. Tekoucí voda, splachovací záchod, postel, střecha:-) Jak moc jsem vlastně „bohatá“, to mi mé cesty ukazují na každém kroku...

Člověku stačí k životu málo a když si jednou provždy ujasní, co je nejdůležitější a nejsmysluplnější, tak má vyhráno!