Brzy si sbalím svých pět švestek a změním kontinent, je na čase ochutnat zase ten klasický svět.

Jsem na to celkem zvědavá co to se mnou udělá. Vandrovala jsem po světě celých sedm let a cítím, že nastal moment prozření a evaluace vlastního bytí.

Jsem v Indii a žebrání je zde součástí žití. Bolestná realita sžírá mou duši za živa.

Ale moment. Pouliční žebráci jsou přece všude, i u nás na západě! Na Karlově mostě, u hlavního nádraží, v Bruselu i Paříži... Snad jedině v Singapuru jsem je neviděla. I když se to nezdá, bída a sociální nerovnosti jsou celosvětově přítomné a málokdo si to uvědomuje.

My srdcaři pomáháme, dáváme, ale nakonec nás to psychicky vnitřně rozcupuje, když se donekonečna ptáme:" Jak je to možné?" "Jak je možné, že někdo nemá nic, trpí hlady a nemocemi a jiní se rochní v bohatství a vyhazují miliony za nesmysly, které je ukojí jen na chvíli?" Pozor na to, tyto otázky mezi nebem a zemí jsou ovšem nezdravé a životu nebezpečné!

Jediné východisko z této psychické tyranie, že my se máme dobře a okolní svět strádá na hranici chudoby, je upadnout do bezhlavého nevědomí, kde nás nic nebolí. Nasadit klapky na oči, srdce zmrazit pod bod mrazu aby nepuklo a v kolotoči povinností se oddat ignoranci. Ignorance udusí pochybnosti a omámí všechny smysly. A z lidí se stávají roboti, kteří nic necítí. V opačném případě by si totiž podřezali žíly, protože všudypřítomné prostředí není logicky akceptovatelné a humánně přijatelné...

Co chci říci je, že empatické lidské bytosti mají prostě život neskutečně těžký, protože cítí bolesti jiných lidí, vše vnímají do morku kostí a musí hodně zatínat zuby, aby to všechno vydýchali a srovnali do balanční rovnováhy psychiky a znovu se probudili do beznadějné iluzorní přítomnosti. Ti jsou pro mě hrdiny, protože štěstí druhých jim není lhostejné.

A tak to tady na mne v Goa všechno padá - globální nespravedlnost současného světa, ale vím, že v tom nejsem sama kdo to tak vnímá a beznadějně věří, že jednou se tato planeta promění v oázu plnou hojnosti a spravedlnosti. Světabol přebolí, nemoci se vyléčí a lidské bytosti budou plné radosti a nápomocné pro druhé;-))). Moje idealisticko naivní vize snad nikdy nepomine...