A úplně největší radost mám z maminky, jak se mění. Vychutnává si smysluplně všechny okamžiky. Sedm let na cestách (mých samozřejmě:-), ona byla v Ostravě) ji přineslo hodně utrpení a psychické újmy, neprospaných nocí, kdy nemohla strachem zamhouřit oči, ale už nějakých způsobem pochopila, že to jsem já. Neposedná, zvídavá a toulavá a že s tím nic nenadělá.

„Už jsem se s tím smířila", říká a já v duchu dodávám: „Kéž by to byla pravda";-).

Všechny ty strachy a obavy jsou totiž kontraproduktivní k pozitivní životní filosofii. A navíc přitahují více stresu a třesu, což nikomu dobře nečiní. Její osobnostnil proměna je ohromná a já jsem na ni hrdá. Jak je všímavá a vědomá...

Když nasedneme do auta tak říká:„Určitě se jedno místečko pro nás k zaparkování najde". A opravdu, v zaplněném městě zaparkujeme a navíc v neplacené zóně!

Při nákupu v butiku La Perla nám dala sympatická prodavačka do tašky luxusní katalogy. Maminka si je v posteli prohlíží a říká: „Taková škoda, tolik papíru a zničených lesů, stejně to každý hned vyhodí." Potěžká je a jsou opravdu těžké, na lesklém papíru, v barvě. Tak to prostě chodí na tomto světě... Bezprizorně se vyhazuje a mrhá a málokdo o ekologii dbá:-(.

Jsou to maličkosti, ale v srdíčku potěší. Vzácné souznění pochopení a bez vysvětlování. Sama vše vnímá stejně intenzivně jako já a já s potěchou mohu prohlásit, že jablko nepadá daleko od stromu;-))). Vše je v genu.

Pak se podívá z okna a prohlásí: „Ale v Ostravě babánovníky pod oknem mít nebudu." Pomaličku ale jiště chápe mou životní volbu. To, že je prostředí a ovzduší pro mě nejvzácnější, že strava má být zdravá a duše svěží a že maličkosti tvoří radost v srdci❤️❤️❤️.