Jedu - bez plánů, rezervací a navigací


Meditace na skále v Rondě


Naše jsem odvezla na letiště. Nebudu zastírat sobě ani vám, že jsem byla smutná, že jsem zase sama. Obzvláště poté, co jsme strávili miliónové chvíle rodinné😥😢 A tak jsem sešlápla pedál a v sekundě se rozhodla co dál. Spontánně jsem se rozhodla, bude to Ronda!


Vyhodnotila jsem si, že kreditku i nabíječku mám a tak se odhodlám. Navigace mě řídí přesně, horko jako v pekle, vyhnu se placené dálnici a mířím v ústrety dalšímu dobrodružství. V podstatě všechny mé Cesty začaly neplánovaně a zcela szestně;-))). Silnice se vine do dáli a všude kolem jen borovicové háje, voňavé a přepychové, hornatá andalůská pohoří mě okamžitě uklidní. A ty výhledy! Brzdím a kochám se, to je podívaná. A ani jsem tady nechtěla. To zase nějaká neviditelná ruka zasáhla, abych dostala, co je potřeba;-). Zelenou střídá bělostně měsíční krajina, mám co dělat, abych se nenabourala. Paráda. To je přesně to, co jsem potřebovala! Opájet smysly, ať na nic melancholického nemyslí...


Podle obrázků je Ronda obrovská skála na níž trůní bělostné domy. Ale z mé strany je to plochá nezajímavá placka. Asi mě navigace zklamala a zavedla mě do jiné Rondy, než ve které tvořili romanopisci jako Hemingway a Rilke. Rond je povíce a tak prostě to není ona, nevadí, už jen ta projžďka mě pohladí. Musím upustit zásoby vody, vždyť pitný režim je nutný.

WC a bezinka s pohledama. Dotěrně se ptám unaveného prodavače. „Kde to?" Ukazuju na přepychovou skálu, ikonu města kde jsem roky chtěla. Přikyvuje, že je to zde a já se rozzářím štěstím. Opět mám více štěstí než rozumu hahaha. Je to Ronda!!! Pěkně mě nasměruje přímo do centra. Zapomněla jsem dodat, že navigace v půlce cesty lekla, prostě se tím slunečním svitem a žárem odrovnala. Nejdříve začala koktat, pak přestala říkat, co mám dělat a nakonec obrazovka byla dvojitá až se celá resetovala, chudinka.

A tak jsem prostě jela. Rovnou za nosem. Projela jsem Centro Cuidad a podle davu turistů jsem rekognoskovala, že to je právě to pravé, nefalšované historicky bohaté...


Našla jsem dokonce ulici, ve které se neplatí za parkování a byla ráda, že jsem se motorového vozidla zbavila. Jsem ráda, když ťapkám sama. Hned je tady nějaká zdobná brána a cůrčkem srší pitná voda! To mám ráda! Nebudu muset kupovat v plastikové láhvi. Vesmír se na mě poťouchle culí;-).

Vcházím do prvního hotelu a ptám se na cenu. Jednolůžkové pokoje dneska nejsou volné. Pokochám se chládkem kostela Espiritu Santo a věřím, že přestože je pozdní odpoledne, tak se něco najde.