Naše jsem odvezla na letiště. Nebudu zastírat sobě ani vám, že jsem byla smutná, že jsem zase sama. Obzvláště poté, co jsme strávili miliónové chvíle rodinné😥😢 A tak jsem sešlápla pedál a v sekundě se rozhodla co dál. Spontánně jsem se rozhodla, bude to Ronda!
Vyhodnotila jsem si, že kreditku i nabíječku mám a tak se odhodlám. Navigace mě řídí přesně, horko jako v pekle, vyhnu se placené dálnici a mířím v ústrety dalšímu dobrodružství. V podstatě všechny mé Cesty začaly neplánovaně a zcela szestně;-))). Silnice se vine do dáli a všude kolem jen borovicové háje, voňavé a přepychové, hornatá andalůská pohoří mě okamžitě uklidní. A ty výhledy! Brzdím a kochám se, to je podívaná. A ani jsem tady nechtěla. To zase nějaká neviditelná ruka zasáhla, abych dostala, co je potřeba;-). Zelenou střídá bělostně měsíční krajina, mám co dělat, abych se nenabourala. Paráda. To je přesně to, co jsem potřebovala! Opájet smysly, ať na nic melancholického nemyslí...
Podle obrázků je Ronda obrovská skála na níž trůní bělostné domy. Ale z mé strany je to plochá nezajímavá placka. Asi mě navigace zklamala a zavedla mě do jiné Rondy, než ve které tvořili romanopisci jako Hemingway a Rilke. Rond je povíce a tak prostě to není ona, nevadí, už jen ta projžďka mě pohladí. Musím upustit zásoby vody, vždyť pitný režim je nutný.
WC a bezinka s pohledama. Dotěrně se ptám unaveného prodavače. „Kde to?" Ukazuju na přepychovou skálu, ikonu města kde jsem roky chtěla. Přikyvuje, že je to zde a já se rozzářím štěstím. Opět mám více štěstí než rozumu hahaha. Je to Ronda!!! Pěkně mě nasměruje přímo do centra. Zapomněla jsem dodat, že navigace v půlce cesty lekla, prostě se tím slunečním svitem a žárem odrovnala. Nejdříve začala koktat, pak přestala říkat, co mám dělat a nakonec obrazovka byla dvojitá až se celá resetovala, chudinka.
A tak jsem prostě jela. Rovnou za nosem. Projela jsem Centro Cuidad a podle davu turistů jsem rekognoskovala, že to je právě to pravé, nefalšované historicky bohaté...
Našla jsem dokonce ulici, ve které se neplatí za parkování a byla ráda, že jsem se motorového vozidla zbavila. Jsem ráda, když ťapkám sama. Hned je tady nějaká zdobná brána a cůrčkem srší pitná voda! To mám ráda! Nebudu muset kupovat v plastikové láhvi. Vesmír se na mě poťouchle culí;-).
Vcházím do prvního hotelu a ptám se na cenu. Jednolůžkové pokoje dneska nejsou volné. Pokochám se chládkem kostela Espiritu Santo a věřím, že přestože je pozdní odpoledne, tak se něco najde.
Upoutá mě brána do nějakého centra. Nese název ENTRELENGUAS. Dvouposchoďový barák, terasa, bazén a já se zase cítím jako doma. Usměvavý Javier mi vysvětluje místní koncept „kulturního hubu", meetingpointu pro turisty, studující i místní. Taková božská centra znám z ciziny, ale tady ve španělském zapadákově mi naprosto vyrazí dech. Javiér mi připraví kávu, já si sednu na houpačku, abych toto božské místo vstřebala a pochopila, že se mi to nezdá. Klaním se tvůrcům, co stvořili - geniální prostranství se všemi aspekty - kulturní - ekologický a sociální. Nabízejí jazykové kurzy, pickniky, promítání, BBQ, cestování, zázemí na tvoření. Zabořím se v chládku na sedačku a opět vím, proč jsem tady nikdy předtím nebyla. Abych tady přijela dneska! Abych byla ochromená něžností a vřelostí maloměsta. Láskyplnými výhledy na vysušené planiny. Zkušený průvodce mi poví, kde jsou nejlepší rozhledy a procházky. Vyprosím si telefonní číslo na místní hostel, který mi doporučí a už volám. Mají volné místečko!, raduju se převelice. Dnes to obzvláště všechno klape🙏🙏🙏
Do této lebedy mi telefon zvoní. Maminka z letiště, že je opět neodbaví... Smart Wings prostě zase nezklamaly!!! Drama na pokračování, taková úskalí nepřeji největšímu nepříteli. Naštěstí vyjednávání zapůsobí a oni jsou odbaveni. Už aby byli v klidu domova, kde je nic nezviklá.
A tak spokojená, že byly vyslyšeny všechny mé modlitby sestupuji do údolí. Olivovníky jsou obsypané plody a země voní. Na horizontu se tyčí skála, která je jako skvostné panorama. A já jsem vděčná, za to, že jsem sama a že můj život je jedinečná Cesta. Zajíkám se štěstím, když to spatřím, mlýn pod skálou je mým útočištěm, okamžitě ze dvou nocí přenocování udělám čtyři, tuhle tu nádheru si prostě vychutnám za každou cenu!
Takže suma sumárum, bez plánů, rezervací a navigací uléhám za zvuku cikád a z postele vidím osvětlené oblouky Rondy. Nepochybně někdo tam nahoře to vše diriguje, aby ti, co dávají a milují, byli taky obdařeni láskou, soustavnou péčí a vírou, že co dáváme, to taky dostáváme.
Dobrou a ať vás taky někdo „nahoře" má rád a snáší vám shůry dary😘😘😘😂😂😂✌️✌️✌️✌️🌈🌈🌈🍀🍀🍀.