V mé eKnize SAMA NA CESTÁCH - MOJE CESTA (www.samanacestach.cz/e-knihy) popisuju dormitory jako nejlepší místo k seznamování;-))).

Pro ty, kdo netuší, co dormitory je, je to pokoj v hostelu pro více lidí, bývá selektovaný na pánský, dámský a nebo mix. Samozřejmě by mě ani ve snu nenapadlo, že bych někdy spala s chlapama (protože jsem stydlivá a plachá:-)), ale poprvé v cizině a zrovna na Copacabaně v Riu de Janeiru nic jiného volného nebylo...

Slíbili mi, že mě brzy dají do holčičího pokoje, ale jakmile jsem zjistila, jak to funguje, nikdy bych neměnila a vždy si bookuju to samé!

No a teď se mi opět vybavily ty krásné časy z předchozí pouti, kdy na druhé pelesti spí mladíci z různých koutů planety. Jsou milí, laskaví, druží se, ale co je nejvíce je, jak jsou plní života, elánu. Oči jim planou vzrušením, že si jdou za svým a září jim jako smaragdy a já je jen pozoruju a poslouchám. Mají v sobě neskutečný plamen, oheň života a stále v nich bublá jejich čistota. Jsou mladí, ale už duševně vyzrálí, světem ošlehaní a ambicemi nabití. Nejsou to turisti, jsou to božské bytosti, které se vydaly za poznáním.

Objevují kouty země i sami sebe. Někdy ani nejí, protože na to nemají, ale stejně směřují kupředu ke svému snu...

Postavy silné a makovičky mentálně vyzralé jako španělské ovoce, úsměv od ucha k uchu a já se tetelím na duchu, že mladá generace jde stále ve stopách Julia Verna a všichni ti odvážní jsou novodobými potomky nomádů, kteří dokáží žít ze vzduchu a zážitků👣👣👣🌈🌈🌈☀️☀️☀️