První den na Bali ( aneb tři roky rozdíly)


Bůh Ganéš střeží vstup do každého rodinného domu na Bali


První den na Bali. Nechci zaspat snídani. Mám budík na osmou, nevstanu, na devátou ale vůbec se mi nechce vstávat, jsem po tom pakování a létání nějaká zmožená. Toto nikdy nemívám, časový rozdíl je jen šest hodin ale nakonec se zmátořím, vyšplhám se do druhého patra, kde je božský výhled na všechny ty zdobné panoramatické střechy, voňavě rozkvetlé stromy a indonéské vlajky. Třepotají se ve vzduchu a od 18. srpna oslavují sedmdesát dva let od nezávislosti Indonésie od Holandska.

Ke snídani dostanu „kopi Bali" (pravou nefalšovanou mletou kávu místní výroby, která rozjitří mé smysly, klasicky voní jako všechno tady na Bali a míchaná vajíčka s tousty. Na talířku jsou dvě malé kupičky marmelády. Červená a žlutá. Začnu žlutou, mango džem, okej. Tu červenou si nechám po vajíčkách. Chci si namazat poslední toast červenou a naštěstí ji nejdříve ochutnám na špičce vidličky. Oh můj bože, není to marmeláda, ale sambal!!! To nejpekelnější nejpálivější chilli koření! Málem mi vypadnou všechny zuby, ale naštěstí pálivé koření celý toast neznehodnotí;-). Jsem v Asii, musím si na takové zákeřné nástrahy dát velký pozor!

Pomlaskávám si, srkám z kafáčku, pozoruji hravé děti u školy, místní řítící se na skútrech neznámo kam, obří draky vznášející se vysoko v nebi. Já jsem skutečně tady, zpátky. Necelých 50 metrů vzdušnou čarou od místa, kde jsem před tím bydlela. Povinně si dám kolečko kolem bloku, abych zjistila, jaká zde proběhla proměna. Co krok to nový shop nebo restaurant, betonové ploty a monstrózní vily. Ale na to se nehledí, rozmach všeobecně světem vládne a Bali je vyhledávaná destinace...


Ujdu pár kroků a narazím na vrata, za kterýma probíhá jóga. Tady jsem vždy ještě za tmy cvičila, instruktora jsem milovala, byl naprosto spirituálně oddaný. Vidím, že název obsahuje označení „ašrám", vcházím dovnitř a vítá mě mluvící papoušek: „Helou, hau var jů? Om Swastyastu." „Ahoj, dobře se mám", odpovídám;-). Vidím proměnu, dvoreček a jóga shalla zůstaly původní, ale vyrostlo tam ubytovací zázemí. Prohlédnu si ceník a mám v tom hned jasno. Vyčkám až dokončí jogínskou seanci a hned se ho zeptám. Jde ke mně, celý v bílém, usmívá se a říká: „Kde jsi tak dlouho byla?" Že by si mě zapamatoval a nebo je to takový speciální trik na uvítanou;-? Ukazuje mi pokoje, jsou útulné a přímo v azylu Bali domu rodinného typu. Všude sochy bohů, pravé orchideje, chrámy a svatyně. Jako stvořené pro mě! S úsměvem vzpomínám, jak jsem ho před lety nabádala, ať něco takového vystaví pro lidi, aby unikli chaosu Bali. On se kření a říká: „Tak vidíš, to je tvoje zásluha!" "Ale vůbec ne, to byla jen idea;-)". Ale naplnila se a já bez námahy našla útulné místo na pár týdnů od všeho toho shonu a tři hodiny jógy k tomu!!! Zítra se stěhuju;-).


Pokračuju, zahnu na hlavní silnici a z dvorečku se na mne vrhnou mladé Balijky, jestli bych jim nepomohla s domácími úkoly. To je přece jasná věc, sedíme na zemi v učebně a jedna mě anglicky zpovídá a další to natáčí. Ještě dneska musí ulovit další tři dobrovolníky. S manažerkou neziskovky jsem si domluvila, že je budu chodit doučovat. To je pravé Bali, nikdy vás nenechá latentní;-))). Samovolně se tu vše odvíj