Komodo a místní varani


Je ráno. Spala jsem opět na venku na prknech na přídi, abych měla přísun čerstvého vzduchu a výhled na hvězdy. Ty diamantově zářící bodovky mě uspaly, když jsem se je snažila přepočítat. Vlny taky krásně lehce kolébají a mám sladké sny. Ráno máme vydatnou snídani, kterou všichni nedočkavě přežvykují. Dneska nás čeká den D, nebo lépe řečeno den K! Ostrov Komodo je jen co bys kamenem dohodil a jeho místní varani už si na nás brousí zuby. Doufám, že jsou taky nasnídaní, aby nebyli hladoví a nebrousili si na nás zuby:-))).

Telefony a foťáky nabité a jde se. Takové turistické atrakce nejsou pro mě, ale tak to prostě je. Fronta na lístky, dychtící fotící davy. Připadám si jako v zoo, ale v takové lepší, kde zvířátka nejsou v kleci. Kráčíme po stezce a každá skupinka má svého průvodce - ochránce. Sympaťák pán, má v ruce klacek s roznožkou na konci. A tím nás jako ochrání v případě nebezpečí?! Všude dokola leží ti masití varani komodští alias Varanus komodoensis. Jsou to opravdu povedené žijící bytosti, zrohovatělá kůže, drápy, vystrčené jazyky, ležérně nám pózují a vypadají naprosto neškodně. Někteří mají až tři metry a váží dobrý metrák:-). Vypadají trochu jako sjetí, protože jen leží, no možná dobře pro nás, aspoň vyváznem živí. Nic nás totiž nechrání, zeď, mříž, jsme sice v dostatečné vzdálenosti. Furt si je fotíme, ze všech stran. Kolem těch ležících velikánů se prohánění černá prasata, dokonalá symbióza.


Jdeme s průvodcem do lesa a tam už není žádná podívaná. V dálce nám ukazuje jedno mrně, mládě. Jdeme a najednou se proti nám po cestičce žene razantně dvoumetrový varan. „Utíkejte", vyzve nás hlasitě průvodce a my skáčeme v panice přes sebe do lesíku. Tam nevíme, kde se zpoza rohu na nás něco vyřítí. Průvodce má před sebou nastražený klacek a vypadá jako dokonalý bojovník, ale viditelně mu tato situace příjemná není, je zpocený. Varan po nás mrskne okem, šlehne jazykem, vydá se naším směrem, ale asi pochopí že jsme v početní přesile, tak si odťapká a nechá nás přimražené na jednom místě. Ochránce si oddechne, otře pot z čela a opět se vydáme na stezku odvahy. Tato byla dneska obzvláště výživná. Měla jsem podezření, že jim něco píchají, aby byli neškodní a nezaútočili na lidi, ale viditelně ne všichni jsou leniví a nečinní. Bylo to super zpestření:-))). Pořádně si prohlédněte fotografie, ten na stezce, to je ten obrovský divočák, co nás tak pohonil po parku kulturní památky UNESCO.-).

Fauna a flóra je tady opravdu dokonalá. Nevím přesně, jak dlouho jsme se tady zdrželi… Hodinku, dvě? A bylo. Komodo. Odškrtnuto:-))). Myslím, že všichni z naší skupiny budou vděční za zchlazení v podobě koupání, dneska bylo obzvláště některým ukrutně horko. Mně se to líbilo. A aby nás naši náčelníci námořníci přivedli na jiné myšlenky, zakotví s úžasným výhledem a skáčeme ze střechy lodě do otevřeného moře. Adrenalin nás v dneska pumpuje na entou a jsme v dokonalé euforii, že i dnešek jsme přežili a že nám nikdo nechybí:-))).


Třešnička na dortu dnešního lodního putování je Red beach, pláž, která je růžová, ne červená jak název láká:-). A je opravdu nachově zbarvená. Je jako kouzelná něžně růžovoučká pokrývka, bílý písek se mísí s červeným pigmentem mikroskopických vodních tvorečků zvaných Foraminifera, kteří jím pokrývají korálové útesy, a to vytváří tu jemně růžovou barvu. Plaveme, fotíme se, výskáme. Jiní zase říkají, že to jsou rozdrolené červené korály, tak kdo ví...


Místní se vynoří z krajiny savany a nabízí přepychové perlové náhrdelníky, náramky a prstýnky. Napřed jsou ceny jako v tom nejluxusnějším klenotnictví a pak usmlouvám cenu 200 Kč za jeden náhrdelník. Koupím dva, aby měli dobrý byznys. Vánoce jsou za dveřmi a tyto klenoty jsou opravdu unikátní. Pravé perly od pravých lovců perel je skvělý kup. Jsem šťastná jako blecha, nevím, prostě je to tady úžasná pohoda. Každý si to stejně užívá a jsme dokonalá parta. Čeká nás rozlučková párty a ty, kteří směřují na další ostrovy zítra ráno brzy vylodí. V přístavu Labuan Bajo. Tady jsem si vzpomněla na žvýkačku Bajo, kterou jsem v mládí milovala, krásně voněla a dělala lepší bubliny než Pedro. Procházka po pevnině se západem slunce byla výživná, velice rustikální. Je to skoro konec světa, lidsky sice obydlený, ale naprosto prostý, lidi jsou zde milí, okukují nás jako my varany, hahaha.


Tak papa


Vaše Alexka z Komoda


21 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

© 2016 - 2020 SAMA NA CESTÁCH ओं♡♫

návštěvníků

  • b-facebook
  • YouTube - Black Circle
  • Twitter Round
  • Instagram Black Round