Jak se dneska hledá láska?


Virtuální nápadníci jsou fakt borci


Dneska přijde na přetřes láska. Každý to zná, láska je solí života. Jsem sama, i název mé stránky to hlásá a maminka mi říká, že jsem sama, protože nikoho nehledám, no má recht, žena moudrá:-))). Na cestě hledání sebe sama člověk musí být sám, jinak to vlastní štěstí v sobě nenajde. Já už to gró objevila dávno a nebudu předstírat, že mi parťák do života i na cesty chybí. Osamění a opuštění, to je mor dnešní doby. Singlové jsou sami, někdy si to užívají a jindy zase trpí, protože už by se rádi s někým opět spojili. I já to tak cítím, etapy samotářství a himalájského vyhnanství měl své grády a nyní je na čase opět podlehnout lásce, láskyplné náruči porozumění, naslouchání a podporování. Nikoli závislosti, podřizování a uzurpování vlastního cítění. Stále zastávám názor, že člověk je tvor, který patří do páru, má tvořit rodinu či harmonické seskupení pro rozvoj osobnostní a sdílení přítomné radosti.


Tady na Bali jsem natrefila na krásné duše z ČR, s nimiž souzním, klábosíme na zápraží a diskutujeme podstatná témata života. Pouští mi české romantické cajdáky a probíráme, jak to je. Pět lidí pod jednou střechou a pět samotářů bez partnerů. A přitom jsou to do jednoho jemnocitné, láskyplné osoby, které si lásku zaslouží. A dokonce mi vyrazily dech, že to mají stejně, že věří v tu "pravou, nefalšovanou romantickou lásku", která člověku zamotá hlavu a opije ho do bezvědomí zamilovaného šílenství. Já na ni taky stále věřím, na tu zbrusu ořechovou, existenciální a opravdovou. Na tu, jež bezpochybně člověka nabije, povzbudí a hřeje. Na city, jež se rozproudí do každé molekuly a vyvolá endorfiny extáze a je oběma jen blaze. Věřím a vím, že existuje, že někde je a že v pravý okamžik přijde. Ovšem, člověk nemůže jen čekat a zbůhdarma ztrácet čas a jak se říká: „Kdo hledá, najde.“ A když nehledám, tak si vlastně nemůžu stěžovat, pravdu má, ta moje máma:-).

Teď jsem se dozvěděla, že většina populace se sdružuje na „Tindru“. Už předtím jsem o té vymoženosti slyšela, ale má pověst „postelové seznamky“ a to se mi po pravdě příčí, stále jsem totiž velice konzervativní a intimita je pro mne svatá, takže jsem ji nikdy nevyzkoušela. Kamarádka mě nyní ujistila, že vůbec ne, že zná lidi, kteří se skrz ni našli a mají hezké vztahy. „Fakticky?" Ok. Tak proč ne.

Stahuju si appku do mobilu a vlastně nechápu, jak funguje. Posílat někomu srdíčka? Uf, to je na mě silná káva. Je tam i hvězdička, „super like“, ty jo, nevím přesně, co to znamená, ale na některé sympoše prostě kliknu a pošlu jim avízo mých sympatií. Připadám si jako z vesmíru, takové věci šly vždy mimo mě a má stydlivá a plachá povaha na takové virtuální seznamování nebyla nikdy stavěná. Ale co, je nová doba, a když už jsem opustila stěny kláštera, tak musím být snaživá, abych nebyla sama (hahaha:-). Popravdě, někteří jsou tam hodně dobří, od pohledu a z profilu máme podobné zájmy, životní styl a s těmi strávit jen pár hodin a zabřednout do smysluplné konverzace by byl balzám a oduševnělé setkání s ohledem na povrchnost většiny. Ovšem appka mi hlásí, že jsem své super liky vyčerpala a že si mám zaplatit služby, abych mohla být s těmi borci ve spojení. No tak za to neplatím. Přijde mi dost vychytralé, jak všechny aplikace jsou tak vymakané a mazané, aby lidi ždímaly z financí, aby měli, co chtějí... Vše je zhmotněno penězi. Nevadí, v dnešním světě to tak prostě chodí. Každopádně moje nadšení pomalu, ale jistě omdlévá, odplouvá jako vlna do neznáma. Takže dámy a pánové, jestli tuto aplikaci neznáte, vylíčím vám ji podrobně...


Takže suma sumárum, polovina vystavených „mužů“ vyplazuje jazyk nebo kouří, ležérně mají v "ústech" povislé zapálené cigárko a domnívají se, že vypadají přitažlivě. Další mají v ruce pivo nebo nějakou flašku tvrdého. Další se fotí nazí do půl těla a dávají na obdiv své svaly. Několik procent tam má dokonce foto s ženou... Zřejmě proto, abychom měli jasno, že hledají jen úlet = sex a nic víc. Další borci si tam fotí svoje nabouchaná těla a ty ega, málem mi praskne obrazovka:-). A další kategorii tvoří „exoti“, například podle věku asi padesátiletý muž pózuje nahý před zrcadlem ve slipech, moc bych mu přála, aby na to svoje pidi nádobíčko někoho ulovil. Ale já být ním, tak se raději obleču a vyfotím se zezadu:-))). Další má profilovou fotku takovou, kdy mu žena rozkročená sedí na obličeji (to jako nikdo nehlídá, co tam kdo za fotografie dává, proboha???). A tak bych mohla pokračovat donekonečna. Na obhajobu těch některých fajných musím podotknout, že mají vtipné komenty: „Hlavně neříkejte moji mámě, že jsme se seznámili na Tindru“.


Jediný přínos, který čas strávený prohlížením online nápadníků v mém dosahu měl, že jsem měla asi hodinový záchvat smíchu. Válela jsem se v posteli jako při nějaké komedii, v níž hraje hlavní roli Louis de Funès nebo Vlasta Burian, slzy se mi kutálely samovolně z agónie zoufalství a směšnosti jako hráchy a sousedi si jistě mysleli, že jsem se zbláznila. A já se smála tak, až se tady rýžová pole zelenala.

Pak jsem zvážněla, co jsem čekala? Asi jsem divná, pro mě jako seznamka naprosto nevhodná, ale jako terapie smíchologie naprosto dokonalá!!! Doporučuji vřele.

Každopádně, tohle ne. Toto fakt není pro mne:-(. Podržím velké tlačítko iPhonu, aplikace se na obrazovce rozpustile roztančí a já Tinder smažu. Ztráta času. Nechám to prostě osudu:-)))).

Virtuální nápadníci jsou fakt borci

159 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

© 2016 - 2020 SAMA NA CESTÁCH ओं♡♫

návštěvníků

  • b-facebook
  • YouTube - Black Circle
  • Twitter Round
  • Instagram Black Round