Ranní rituály - surfování a vlny


Surfaři trpělivě čekají na vlny


Jsem unešená, opět jsem brzo ráno blbla mezi vlnama. Mám trochu odlišný režim od jiných lidí, mnohdy se pobudím v jednu, ve dvě ráno a pracuju a pak, když slunce vstává, tak jsem unavená, ale dneska jsem to rozsekla! Dodělala jsem to, co jsem chtěla a bylo něco málo po šesté a tak jsem si řekla: „Nebuď lenora a mazej surfovat.“ A tak jsem jela, ulice vylidněné, rýžová políčka zelená, jejich hladina se za rozbřesku leskla a já už od rána vytlemená, že bude pohoda. Na surf pointu zkontroluju situaci, no není nic moc, ale je to lepší než včera, včera jsem vynechala a jela na objížďku, ale dneska do toho jdu. Aspoň si zlepším kondičku. Beru si pěnovku, tak říkám tomu mega long boardu a už pádluju. Ani se moc netrápím, balanc mám žádné prudké vlnobití jako milule, prostě je to moc příjemné až na to, že na vlně se jen zhoupnu, nemají drajv na to, abych se po nich sjela. Jen hypnotizuji nedozírnou hladinu oceánu, tak jemně se dneska vlní, vypadá úplně neškodně a něžně. Je neskutečné, jak člověk takovému prachobyčejnému momentu podlehne. Nic víc nechce. Je mu zkrátka dobře a neřeší žádné hlouposti a nemá žádné starosti. Vše zůstane na břehu v písku zapíchnuté a pokud si člověk pro ně zpátky nedoplave, jak o ně rázem přijde. Surfování je skutečně ozdravné, neřku-li léčebné. Vymaže veškeré mentální nepohodlí a nastartuje plné soustředění. Vědomí je na vrcholu pozornosti, když se lopotí mezi nepredikovanými vlnami.

A najednou se to opět valí, vlny s jejich extrémní silou. Jsem připravena, zapádluju a chytnu ji, to musím. Vteřiny ubíhají, naučila jsem se zapádlovat ještě nahoře vlny a tím získám šmrnc a vlna mi neuteče. No člověče, to je jízda! To jsou perdy rychlostní! Neváhám a vyskočím do stoje a světe div se, vlna mě veze!!! Jedu jako po másle!!! Cože??? Ono to fakticky jde. Jé! Soustředím se na různé postoje a můj nejoblíbenější je Warrior II. Je to ásana z jógy a já se vezu ke břehu, nevím, jestli jsem to ustála 20 nebo 50 metrů, ale jela jsem. Narovnám se, ruce nahoře v pozici vítěze a volám: „Jé jé jé“, výskám a oslavuji rozmařile mé stoje:-)). Já věděla, že se to někdy povede, ale tohle je opravdu vrcholné.


Když jsem byla ještě ... , teď nevím, jaké použít správné slovo, protože mladá jsem pořád (hahaha), tedy mladší než jsem teď, tak to pro nás byla s kamarádkou stěžejní věta: „Die Perfekte Welle.“ Vždycky jsem dokonale na souši předváděla postoje surfaře, ale nikdy jsem na prkně nestála. Významově byla pro nás byla ale tato věta srdeční záležitostí, chytit správnou vlnu a plout po lajnách osudu bez zádrhu a jako po medu. A nyní tento význam má i pocitových charakter, jaké to je zpracovat vlastním úsilím vodní živel. To je prostě něco bombastického a snad tu vlnu, jež je tak nabíjející a houževnatě plná radostí z maličkosti již nikdy nepustím. Dneska jsem si dala do těla, protože jak mi to prostě šlo, tak jsem nechtěla zpět na souš, ale člověk si má vždycky šetřit síly, aby se ještě dostal na břeh a nepřeceňoval se. To jsem nikdy neuměla, vždy jsem se vyšťavila až na dřeň, ale úraz a nehybnost mě ponaučila. Vždy bychom měli pamatovat na to, abychom se nevysílili úplně a zdolali nepředvídané. V moři a na horách o to více!


Nebudu si tady honit ego a popisovat mé začátečnické prostocviky, ale kdyby vám někdy bylo smutno, tak dorazte na pláž a sledujte, jak surfaři dovádí s vlnami a co všechno dokáží... Stoprocentně vás to zvetí na duši, protože když je pozorujete, tak jediné, k čemu dojdete, je závěr, že VŠE JE MOŽNÉ!!!


A pokud uvidíte cácorku ve fosforeskujícím růžovém tričku, která dělá na prkně vylomeniny a jen tak si prostě dovádí, tak víte o koho jde:-))). Už dělám i takové machrovinky, že odkopnu surf dopředu a žbluňknu po zádech do moře.

Olé, na světě je DOBŘE ❣❣❣❣❣❣❣