Záchranářka Alexka aneb záchrana kuřátka



Ráno si vykročím po pláži. K mému oblíbenému šplíchacímu kameni s chrámem. Je tam místní rodinka připravující se na ceremonii. Dají mi svolení, ať si je nafotím, natočím, jsou milí. U moře jsem Bali tradice ještě na vlastní oči neviděla a tak jsem ráda. Je to opravdu unikátní panoramatický pohled, zamračená obloha, moře, surfaři, vlny obíjející se o lávové kameny, extrémně obřadné rituály. Chystají se, modlí se a v tu ránu je moře ošplouchne. Smějí se, zachraňují koše, obětiny, květiny. Opět se soustředí na vlastní tradice, jsou hinduisté. Nejstarší bábrlinka povstane a kropí je elegantně svěcenou vodou. Oni se jí napijou, otřou si s ní vlasy, aby byli čistí, voňavé květy mezi prsty si strčí za uši (muži) a ženy do vlasů. Extaticky jsou všichni spojení s bohy. Pak vstane okatý usměvavý dědeček a vše zopakuje. Zaregistruji mezi koši dvě živé kachny uvězněné v zelené kleci z listoví palmy. Kroutí se a moc se jim v zajetí nelíbí, vůbec netuším, proč jsou zde přítomny.


Následně všichni společně vykročí k moři. A najednou vidím, jak jedna žena mrskne do rozbouřeného moře bezbrané kuřátko, ještě neopeřené holátko. Letí vzduchem, mrská nožičkama a za nima pošlou vzduchem do velkých vln dvě výstavní kachny. Já na to zírám jako na zjevení, po tolika letech na Bali jsem nevěděla, že je to normální! To vidím prvně v životě a jsem naprosto paralyzovaná extrémními rozdíly, té uctivé ceremonie a následně kruté obětování živé zvěře. Okamžitě vytáhnu foťák, to musím zdokumentovat. Jsem z toho naprosto perplex, nemůžu se pohnout z místa...


Kachny i přes ty divoké kruté vlny vždy vstrčí své zobáky a nesou se na hladině, pohotově vyskočí na břeh a místní je honí. Uloví a znova je obětují moři. Moje duše chřadne rozčarováním nad tímto nelidským chováním. Kachny jsou vážně hrdinky a znovu přežijí. Balijští kazisvěti se s nima nemazlí, na nohu jim přivážou kokosový ořech, aby jeho váhou šly ke dnu a ještě se všichni srdečně smáli, jak se ty nebohá zvířatka trápí.

Jeden cizinec na ně slovně vyjel, co to provádějí, ale oni na něj nehledí, jsou to jejich tradice, které dodržují a věří, že jsou v dikci jejich náboženství a ničemu nečiní příkoří. Takto to mají po staletí, otázkou je, co tomu říkají ochránci;-(. A pak se s těma mrtvolama v moři močili, šplíchali a omývali, aby se očistili. Nechápu. Uf a tak krásně to začalo a divejte, ja to skončilo. Pomalu se sbírají, mají jeden pytel na odpadky, tak to je aspoň šlechtí. Už se vzdalují a vidím jednoho surfaře, který pomáhá živé kachně. Je zaklíněná u obrovského kamene a vlna ji vždy ještě pořádně semele. Surfař docela riskuje, že jeho tělo bude taky poničené, ale on to dokáže vyvázne a kachnu v náručí bere na pobřeží. Ta druhá zázrakem vykráčí spěšně sama. Já to všechno pomalu rozdýchávám a hledím na hladinu, kde je asi to nebohé mláďátko kuřátko. Je s ním amen. Zvednu se a v tu ránu to nebohé holátko spatřím na skále. No teda, to je ale houževnatě odolné, životachtivé.

Vytáhnu sáček a udělám mu v mé dlani důleček, třepe se v agónii přežití. Jemně na něj mluvím a netuším, co s ním. Jdu za těma dvěma záchranářskýma cizincema a ptám se, co s nima udělají. Jedna kachna je naprosto nepoškozená, ale nesmírně vyděšená, mává křídly a zoufale houká. Tu druhou dali do krabice a je zraněná, prý ta trhovkyně se o ní postará. "A co s ní udělá?", vyzvídám. "Prý barbeque", krčí rameny pan zodpovědný, mám husí kůži. A co s tím mláďátkem? "To nepřežije", predikuje. To ne, pomyslím si, sednu si na schody a stále ho držím v dlani, už se netřepe strachem a občas mrkne a rozhlédne se, kde je. My to nevzdále, posílám mu reiki energii a ani ne zachvílí pípá, postaví se na své miniaturní pařátky, roztáhne křídla a vyskočí mi z dlaně. To je tedy zázračné!!! "Jupí on přežije", pomyslím si a vím, že to vyjde.


A surfaři normálně surfují, chytají vlny a ani netuší, co se na břehu odehrávají za tyranie, ceremoniální orgie. Na pláži seberu plastikovou krabičku z instantních nudlí a pomalu ho tam vložím, ještě, že lidé na pláži ty odpadky nechávají, někdy se fakticky hodí;-(). Nasedám na skutr a jedu, snad mu najdu novou rodinu, plánuji jak ho asi budu krmit injekční stříkačkou a že nemám ani šajnu, co takové bezbranné miniaturní zvíře potřebuje. Začne pípat do rytmu motoru a já ho uklidňuju. Dorazíme domů a já mu udělám hnízdečko z palmy. Chvíli leží a pak vyskočí, je vitální, to je boží! Slyším, jak za zdmi kvokají slepice a kokrhají kohouti, mám takový pocit, že se navzájem slyší. Jdu k panu domácímu a on ho vloží do klícky ostatními holátky.

Vždyť to tak bylo v té pohádce o ztraceném kuřátku, taky se našli;-) Toto je sice cizí, ale snad si ho vlídně adoptují❤️❤️❤️

A tak jen abyste věděli, že Bali má několik odvrácených tváří😭😫😭.


6 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

© 2016 - 2020 SAMA NA CESTÁCH ओं♡♫

návštěvníků

  • b-facebook
  • YouTube - Black Circle
  • Twitter Round
  • Instagram Black Round