Ještě se jednou vrátím do Inle, místní prostředí, harmonie a lidi, to jsou perly Burmy. Dva dny jsem strávila na lodičce, která hřmí, jelikož ji pohání lodní šroub. Třetí den jsem si přála, abych se zase svezla. Naštěstí v hostelu existuje nástěnka, kde se lidé zapíší a společně vyrazí a podělí si náklady. Přišly dvě Němky, od pohledu sympaťajdy, ještě jsme vydyndaly slevu, že jsme jen tři a abychom o západ slunce nepřišly.

Výlet byl geniální, takový, co pohladí mou duši. Žádné turistické trasy, hodně daleko od lidí. Plujeme tři hodiny. Krajina se mění v území nikoho a skýtá spektakulární pohledy. Takové, které se vidí minimálně tady na Zemi. Opuštěné vrcholky, holé stromy, zapomenuté poklady odevzdané mírumilovné matce přírodě. Občas jsou vidět místní zemědělci, jak se snaží a na té vysušené zemině hospodaří. Zavlažují, kropí, pracují s vlastní energií, nemají zvířata, aby pluhy táhla, tak sami orají. Naskytají se skvostné pohledy, simplicita žití je inspirující. Vše je jako z filmu z dávného století, kdy zásahy civilizace se nedotkly úžasného přírodního prostředí.

Jen plujeme a vnímáme. Užívám si přepychové chvíle, dvě hodiny nešáhnu na telefon a nefotím, abych si to vše dosytosti vychutnala a absorbovala přítomnost skromnosti bytí, která se kouskuje na sekundy a člověk je skutečně přítomný, živý, cítí a vnímá všemi smysly. Takové momenty, mimo všechny konzumní blahobyty, jsou k nezaplacení. Inloustově modrá hladina laská příď lodi, větřík nám čehrá vlasy a sluníčko vyživuje bledou kůži. Přijíždíme k prvnímu chrámu, už z dálky vypadá jako z pohádky. Žádní turisti. Jen my tři. Srdíčkové zvonečky líbezně cvrlikají a připadám si jako v ráji. Jestli existuje pozemský ráj na Zemi, tak je tady. Sedím, pozoruji a medituji. Když je člověk otevřený, tak zažívá bytí tak mocně, že se mu už nikam nechce. Je v sobě, interně u sebe, kde je jen mírumilovné nebe sama sebe. Nirvána je dobrá, ale ta pokora ve slasti spokojenosti napojenosti na vlastní orgány nic nepředčí. Život je podnětný, smyslupný a existenciálně plnohodnotný. Má křehké hodnoty a žádné bariéry, pokud člověk není v mysli. Pak to všechno kolem kouzlí, magie životní energie proudí a naplňuje prázdná místa, jež se během životní pouti vysušila. A tělo se najednou cítí šťavnaté a pružné, molekuly buněčné tkáně jsou šťastné, vypouští bublinky emocí radosti.

Jen si to zkuste, buďte ve svém těle, ale opusťte mozkové stereotypy, vnořte se do emocí a přistaňte v domácím prostředí. Ocitnete se ve svém srdci. Doma je tam, kde srdce bublá a spokojeností mrouká.

A tak jsem DOMA. Tady pod pagodama. Zde v Burmě. Kdekoliv dopadnou mé stopy. A to je opravdové štěstí. Volnosti. Svobodomyslnosti a rozpustilé radosti. Bytí v přítomnosti.

Všem přeju stejné prožitky i zážitky, ať už jste mezi hranicemi své země nebo cestujete po světě.🌍🗺✈️👣🧘🏽‍♀️📿🙏🇲🇲🤗💋

S láskou Vaše

Alexka❤️❤️❤️