Já už bych mohla točit na Bali filmy pro pamětníky;-))). Jaké to tady bylo, když v Canggu nic nebylo... Nebyly tady hippsteři ani barber shopy, fancy kavárny. Byl tady Deus, na Echo beach dva bary a pak Desa Seni. A jen zarytí surfaři.

Pohádková Desa Seni (v překladu Art Village), byl úplně první jógový resort v Canggu. Není proto divu, že se tady dovolenkovala i Darinka Rollinsová na začátku roku. Poprvé jsem tady byla na eventu YOGA THON v roce 2012, odtud mám ty krásné duhové stuhy se zněním: “Making dreams come true.” Byly to moje amulety a vždy jsem si vizualizovala, že se všechny mé sny splní. Ono to tak doopravdy bylo. Vše se plnilo;-).

A protože se ještě žádný muž, který by o mne pečoval, živil a šatil neobjevil;-), tak se nyní poohlížím po práci. Na první odeslaný životopis zareagoval okamžitě majitel resortu. Dneska jsme měli pohovor. Trval necelé dvě hodiny, už mě představil i týmu. Potřebuje zkušenou managerku. Jogínských učitelů je už všude jako máku;-). Hned, když jsme si podali ruce, tak mi říká, že jsem mu povědomá. “Ano, jsem vaším fanouškem už spoustu let. Poprvé, když jsem sem přišla, byla jsem okouzlená. Konceptem udržitelnosti, esencí lokálního prostředí v sepětí přírody, líbeznými vibracemi, jež se něžně vtíraly pod kůži. Bylo to první místo na světě, které na mě zapůsobilo tak blaze. Navíc inspirující časopis, vědomá komunita. To je prostě jedinečná unikátnost.” Byl potěšený ale na druhou stranu přiznal, kolik úsilí a práce za tím stojí a já mu věřím. Vybudovat tady něco na Bali je o nervy a jistě přijdete o iluzi;-().

Jeho pravá ruka ze Singapuru se mě ptá, jestli jsem vdaná nebo mám přítele. Když odpovím, ona říká:”Ach, jak bych byla ráda sama.” Chuděra. Dvě děti má a od nevidím do nevidím trčí v práci... Je zajímavé, že vždycky chceme to opačné:-). Když jsme zadaní, chceme být svobodní a singlisti zase chtějí partnery...

Každopádně vypadal to nadějně. Vtipné je, že když už jsem si říkala, že dost bylo Bali, že jsou i jiné paradisy, tak se něco takového objeví;-))). Ale co je úplně nejpikantnější, jak se v těle okamžitě vyvředily psychosomatické jevy, jež mě varovaly. Ukrutnou migrénu mám v páteři a v celé hlavě, jako bych rok seděla v kanceláři... Asi proto, že mi řekli, že je zde pracovní týden 6ti denní, 8 hodin a že mám nárok na měsíc dovolené, až odpracuji celý rok;-() To mě okamžitě vnitřně naprosto odrovnalo. Mám bolesti stejné, jako když jsem makala 15 hodin v kuse u počítače v Praze:-(((. Tělo mi dává jasné signály, že zpátky do té stresové klece nechce. Je to vážně docela komické, ale díky tomu, že už plně a vědomě vnímám, co prožívám, tak na semaforu duše a srdce svítí červená. Dát zpátečku a vrátit se do předem připravených kolejí, i když v ráji...? No nevím. Každopádně bych se nedivila, kdyby mi nebesa plnila to, co jsem si přála;-))). Tenkrát před lety jsem jistě srdceryvně toužila, abych tady pracovala hahaha.

Tak sněte, ale do života přijměte jen to, co si přejete a dělá vám dobře❣️❣️❣️