SINGAPUR - BALI - HAVAJ ANEB NEPLÁNOVANÁ SETKÁNÍ ŘÍZENÁ VESMÍRNOU MOCÍ;-)))

Čtyři dny a tři noci na Havaji utekly kosmickou rychlostí. Vše to tady hltám a vstřebávám, dojmů a zážitků už je dneska na celou knihu, ale dnešek je vážně TOP!!! Kamarád musí do práce, tak mě vyveze a vysadí u překrásné pláže Kailua. Rozplývám se tak, že při focení ztratím flip flopy, prostě ty přepychové výjevy člověka naprosto obromí, že ztratí vědomí. Koupačka, opalovačka, kochačka. Víkendový šrumec v americkém provedení je vážně legrační, ale vše je tak krásně příjemné, že člověk tak krásně plyne. Kromě vody jsem neměla nic k snědku, tak jsem se vypravila do městečka ve Whole Foods obchodě okukuji, co všechno tady mají, ale už jen pohled mě nasytí. Vycházím z uličky, když mě někdo anglicky osloví: “Jsi to ty?” Vytřeštím oči! Je to mladý usměvavý Brazilec, po kterém jsem pátrala než jsem tady jela!!!

Toho hnědookého sympaťáka jsem potkala v Singapuru v metru, měl v ruce ústřižek galerie z letištního časopisu, já si tu stejnou reklamu vyfotila, on si ji vytrh, a tak jsem se smála a dali jsme se do řeči. Pak jsme se potkali na Bali i s jeho kamarádem Eduardem a byli jsme jako tři mušketýři a v Ubudu jsme si z všudypřítomných spirituálních hippíků dělali srandu. Tenkrát jsem pochopila zvolání Elizabeth Gilbert: “Bože, díky za Brazilce!” Byli vážně vynikající.

Když jsem se chystala na Havaj, tak jsem si vzpomněla, že TEN kluk, co už ani nevím, jak se jmenoval, žil na jednom z místních ostrovů a začal tady vyrábět čokoládu. Hledala jsem ho na Facebooku mezi mými přáteli, ale nenašla jsem ho. S Eduardem jsme neměli žádného společného kamaráda na seznamu, prostě zmizel z povrchu zemského. Psala jsem Edu, ale on vyrábí surfy a má dvě děti, tak na odepisování nemá kdy;-).

A teď tady přede mnou stojí!!! Je z masa a kostí. Stejně usměvavý a oči mu jiskří jako před pěti lety!!! To člověk prostě jen děkuje, jaké příběhy mu osud naděluje!!! Padli jsme si do náruče a prokecali půl hodiny. Dal mi tipy a mám pozvání do chocolate factory. Vzal mě zpátky do obchodu a koupil jeho čokoládu🍫🍫🍫 Pravé kakao vozí až z Ekvádoru, už má i ženu, maluje sporadicky, byl skvělý malíř, tenkrát měl tady naplánovanou výstavu v Audi a už tehdy cvičil jógu. Oba jsme se smáli, protože i když jsme spolu něco měli, jména jsme si nezapamatovali🤣🤣🤣. Tak jsme se zase představili a on říká:” Já jsem tě tam viděl procházet a nemohl jsme uvěřit, že jsi to ty. Tady!” “Štípni mě, ať vím, že se mi to nezdá”, poprosila jsem ho, protože se mi fakt z toho překvapení hlava zamotala.

Zase jsme se postiskali jako milionoví kamarádi a slíbili si další shledání. Já vyšla ze dveří nějakého obchodňáku v pidi městečku na Havaji a husí kůže mnou rezonuje a všechny buňky křičí: “Jak je svět malý!!!!” Havaj má osm ostrovů a my se potkáme tady aniž bychom o sobě věděli;-))). MAHALO🙏🙏🙏 OBRIGADO🌈🌈🌈