Jsem tady něco málo přes deset dnů a dneska na mě volali:”Ty dylino, čum na cestu.” Možná, že to ani nepatřilo mě, každopádně vystupování z tramvaje mi dělá značné obtíže. Ještě že si podle rad New Age nic neberu osobně🤣🤣🤣. Možná to patřilo té slečně s obrovským kufrem, která si probojovávala cestu v obdibuhodném stylu středověkého rytíře. Dav na tramvajové zastávce na Národní dle mého konstatování je dosti nepropustný. Polovina lidí čumí za chůze do chytrých telefonů, asi hledají cestu k lepšímu životu, třetina tam stojí jako přikovaná uprostřed chodníku a blokuje všem průchod na ulici a vypráví si zážitky z dovolené a zbývajíci se mezi nimi prodírají, jako by byli v zalesněné, nepropustné džungli. Spořádané lidské chování asi rozpustily letní pařáky, ohleduplnost už úplně vymřela po přeslici a etika pomalu skomírá na hradbě Svatého Víta. Se mi tak nějak zdá...

Česká republika je krásná, doposavad jsem se z návratu radovala, i když jsem byla nemocná. Sama sobě se směju, jak se z té jemné, zasněné, mírumilovné Robinsonky v módu aloha pozvolna stává ironická zapšklá žena, která cítí, že to pro ní v civilizaci není a ne vždy elegatně dění komentuje;-(). Samozřejmě že ne, přeháním a přibarvuju, ale ve vlastním zájmu si ochráním svou auru, to vám slibuju😁😁😁🤗🤗🤗

Každopádně, kdo tady žije, ten má vnímámí naprosto jiné. Já zase s notnou dávkou nostalgie vzpomínám na Japonce v Tokyu, kteří se sobě navzájem vždy uctivě vyhli, i když byla po ránu ucpaná nádraží k prasknutí a urážet kolemjdoucí sprostými slovy by u jejich výchovy bylo ponižující a nemorální, i když je jich více než u nás v celé republice🙏🙏🙏.