S kým nepovím;-() Ale podstatné je, že vánoční cukroví jsem nepekla věky. Přesně patnáct let, co babička odešla do nebíčka. S nostalgií vzpomínám, jak jsme vysedávaly v kuchyni a válely vanilkové rohlíčky, kouzlily linecké, pusinky, marokánky, perníčky a jiné vánoční dobrůtky. Byly to vždy delikatesní skvosty, popíjely jsme čaj s rumem, za okny tma a krákali havrani a vybrávalo rádio, Maruška Rottrová a její purpůra a další hitovky, co za srdce chytí. Byly to nezapomenutelné časy a nejkrásnější období z celého roku. Přípravy, čančání, posvátnost rodiny a lásky. A ta exkluzivně sváteční vůně, která se z bytu line. Etrémně dojemné a hluboce prožité. Dodneška všechno ve mně je. Tyto posvátné rituály jsme každoročně udržovaly a já mám vždy v očích slzy, kolik láskyplnosti a přítomnosti se skrývalo v této činnosti, spolutvoření a absolutního bytí. Radši toho nechám, ať neprocedím potoky krůpějí, že se to už nikdy nevrátí. Ale živé vzpomínky stále v srdci zůstávají. Děkuji babi. Babiččiny originální recepty zůstaly v Praze v kuchyni, ale skvělá kamarádka Michalka mi všechny poslala a i když jsem se bála, jestli budu zručná, tak mě povzbuzovala, že se to nezapomíná;-))). A pravdu měla!!! A ta radost z tvoření je geniální štěstí. Dokonce ty vánoční cukrovinky chutnají, jako bychom je dělaly s babi.
Posílám úsměvy a vůni, která rozvrkočí chuťové buňky<3
Alexka ŠŤASTNÁ HLAVA ओं♡♫ #jsemstastnahlava
