Moje nové doma je provoněné jehličím, ozdobené světýlky a vánočními dekoracemi, mám zavěšené jmelí u stropu a doufám v něžně romantické polibky s výhledem na zasněžená panoramata švýcarských Alp. Vůně vánočního cukroví se stále line z kuchyně a v noci mi uhločerné veverky uzobávají z balkónu ručně vyrobené dobrůtky, potvůrky;-(). Všude dokola je pohádková zimní nádhera, sníh prosvětluje dny jak se sluší a patří, ale korona mnohé zakázala, překazila a nastavila jinak, než jsem plánovala. Takže ať už vidíte a cítíte z mých fotek cokoli, není to přetvařování, ale vděčnost a radost za to, že můžu oslavit svátky a vymačkat z mála to nejlepší. Jsem pár dní nezaměstnaná, s moji drahou rodinou vánoce netrávím, jelikož by moji milovaní museli se mnou do karantény. Přijala jsem stav věcí a zůstala tady, kde jsou zavřené restaurace, kavárny a vyhrožují, že zavřou také vleky a ski resorty. Všechno je na palici, hodně lidí živoří, stěžují si, přežívají, bojí se budoucnosti, šíří negativní energii, hádají se a řeší nesmysly. Je to psychicky i emocionálně zátěžové i tady, v “Sedmém nebi”, věřte mi. To jen fotky s mou energií vytvářejí iluzi dokonalosti a perfektní fotogeničnosti. Dívám se na české pohádky, abych si pohladila duši a na chvíli zapomněla na to, jak se svět řítí do mentální záhuby. Ladím se svátečně, stále si zpívám koledy a vytahuji staré rituály, jenž k vánocům patří. Obveselují mě naprosté maličkosti, oříšky, formičky, baňky i lístky cesmíny, nebo prodavačky s maskami, které mi upřímně v němčině přejí krásné svátky.
Ale stejně je to náročné, udržet se v dobré náladě a nepřebírat na sebe tu podlou a vyčerpanou energii, kteří mnozí šíří. S úctou a respektem chápu, že nyní lidi mají extrémní problémy a neví si rady. O to víc oplývám vděčností za moje pevné zdraví, bezpečí, stálost neposkvrněné mysli a podporu maminky a blízkých, kteří jsou na míle vzdáleni a taky neprožívají estrády rozjařilosti s ohledem na současnost neveselé, nakažlivé doby. Jsem ale pevná jako kámen, nikdo mi nesebere tu vnitřní sílu a veselou náladu, když tak si vzpomenu, jak přepychově jsme vždy trávili vánoce v rodinném kruhu a jaké kouzlo vždy měly, už od prvniho adventu a Mikuláše. Vše je ve mně hluboce uložené, vždy jsem byla obklopena láskou a štědrostí absolutní hojnosti přítomnosti, a tak ve mě vše zvoní jako rolničky, posvátně a rozpustile.
Takže, ať na tom jste jak jste, držte se, vše se brzy překlene a snad hůř už nebude.
Ze srdce Vám přeji láskyplné a voňavé a hlavně ve zdraví prožité vánoce a radujme se, dokud to jde <3
Vaše Alexka