Na Praze miluji, jak je multikulturní.
Jeden večer pro mě kamarádi uspořádají „Indický večírek“ a podle mého tajného přání se servíruje malai kofta, papad a samosy a nesmí samozřejmě chybět pravý indický chai... S cukrem a se všemi speciálními voňavými ingrediencemi. Návštěvníky přivítám sepnutýma rukama „Namaste Ji“ a oni mají oči navrch hlavy, „abkesehe?“ – jak se vede? Vysloužím si pochvalu, že mluvím plynně Hindi, kéž by:-).
A stejně je to báječné, že inteligentní Indové studují po celém světě i tady u nás na Strahově. Jejich rodiště je blízko Dharamsaly, takže si můžeme povídat o známých místech a místních poměrech. Moc je těší, že nemám jedinou negativní zkušenost, pro nichž bych na jejich zemi zanevřela. Opravdu ne, a to jsem tam rok a půl žil. Incredible India, jak se ji přezdívá je skutečně neuvěřitelná a tak se musí i brát, člověk musí být ochoten přijímat vše tak jak je, v její jednoduché prostotě a jednotě. Vedeme dlouhé rozhovory o místních poměrech a lidech, bozích i kultuře. Je krásné, jak je pro mne vše důvěrně známé.
Na oplátku jim pan domácí pouští jeden díl z Arabely, je to v češtině a jim to vůbec nevadí, aspoň poznají Červenou Karkulku a Babu Jagu a další naše jedinečné pohádkové postavičky a mluvícího jezevčíka i pana Menšíka. Oproti Bollywoodu to je velká změna hahaha. Je to veselé, sedět jenom u čaje a dívat se na české pohádky.
Hned druhý den mi kamarád slíbil, že mi představí známé z Japonska. Japonsko je moje srdcovka (asi jako každá jiná země:-) a už jen když slyším jejich řeč a vidím opět na vlastní oči distingované chování dochází okamžitě k očarování mé vnitřní soustavy. Něco v nich prostě je, něco vznešeně klidného a ž obdivuhodně pokorně noblesního. Vždyť každý z nich se narodil do kolébky odvěké spirituality a v sobě nosí poklady slušného vychování. Žertuji, že bych chtěla za muže Japonce a Japonka si zase přeje Evropana hahaha. Uchvátí mě hned jeden, vím, že je gay, ale spojení na mentální úrovni mez námi je tam hned, cink! Jako by věděl, odkud vítr vane, první mi vypráví svůj příběh, jak v devatenácti letech odjel do Barmy na tři měsíce do kláštera, protože hledal otázky o smyslu života. Tři měsíce byl mezi mnichy a pozříval od rozednění jejich mantry a okázalé způsoby. Zajímavá cesta k nalezení sebe sama. Jen co procítíme minulé kroky své životní pouti obrátíme list a přítomné Japonce vyprávím, jak mě ti dva syčáci šprýmaři napálili.
Můj odvěký sen bylo vidět Japonsko ve spanilosti rozkvetlých třešní a to hezky sedí, protože v dubnu mám narozeniny a v roce 2012 se mi sen díky mé houževnatosti kuráži splnil. Rozplývat se nad sakurami v plném květu bych mohla na několika stránkách, je to prostě nepopsatelně nachová nádhera, jež vás očaruje svou prostou přírodní unikátností a Japonci si ji nesmírně váží. Jsou na ně hrdí jako na posvátné události z minulosti, ale tuto pohádkovou nádheru si mohou užívat každý rok. Mají své rituály, slavnosti a pikniky pod rozkvetlými stromy. V té jarní době mají všechno „sakura“ - víno, čaj, sladkosti, vše zdobí emblémy symbolického květu v rozpuku. Nejvíce jsem zbožňovala, jak pod stromy leží bílá peřina, vypadá jako sníh, ale jsou to lístečky třešní, které už opadaly, větší romantiku snad člověk nevymyslí a jen se zasní a dotýká se jiných dimenzí.
Ale abych se dostala k jádru pudla, ještě než jsem do Japonska vzlétla, můj dlouholetý kamarád mě na cestu vybavil větou: „Watashino chikubi wa sakura no youni pink-iro yo!“, což bylo pro mě po pozdravu „koničiva“ a poděkování „arigato“ všechno, co jsem uměla. Napsal mi, že je to pochvalná věta na počest růžového jara s pučícími sakurami a Japonci budou uchváceni, když tato slova uslyší z úst Evropanky.
Týden jsem si ji poctivě nacvičovala, a když jsem byla připravena výše uvedenou větu v restauraci použít, aby všichni viděli a slyšeli mé pokroky v japonštině, kamarádky Japonky mě vehementně přemlouvaly, ať raději mlčím a nic neříkám. Nakonec mi stydlivě řekly, že doslovný překlad zní:„Moje bradavky jsou růžové jako květy sakury.“
A teď ti dva, co mě na dálku tak obalamutili a vystřelili si ze mne, sedí naproti mě a smějí se jak blázniví. No jo chlapi a jejich specifický smysl pro humor…
Takže přátelé, na podobné vtipálky, kteří vám budou do hlavy strhat fráze neznámého jazyka, si dejte dobrý pozor! Ne vždy bude doslovný překlad takový, jak vám někdo lišácky tvrdí:-))))!!!
Ale zpátky do Prahy, tady je to prostě boží, jak se tady všechny národnosti mixují a druží a stejně jako všude, vždy narazíte na spanilé duše. Díky za vše!