Trčet na jednom místě mě baví, všemi smysly se ponořit do nového prostředí a nasávat lokální ovzduší.
Připadá mi, jako bych v Goa málem zakořenila, proto je myslím nejvyšší čas na další dobrodružství!
Byla bych sama proti sobě, kdybych nevyrazila do Bombeje;-).
Při cestě na letiště mi před taxíkem prošlo černé prase, když to udělá uhelnatá číča, všichni víme, co to znamená a na náladě nám to nepřidá... Jak zpíval Helekal:"Černá kočka přes cestu nosí smůlu jen..." Dušuju se, že prasátko má opačné karmické účinky a nosí štěstí všem, co ho uzří;-).
Moje myšlenky osvěží rachitický autobus propagující v celé své velikosti kondomy s přichutí s názvem Jasmine. Na kapotě je vyfocená přitažlivá Indka a já přemítám, jak je v přelidněné Indii sexuální výchova potřeba:-).
Přes všechny vzruchy a výmoly jsem dorazila do odletové haly. Opět cítím to všudypřítomné lechtání, opět se vznesu k oblakům a z ptačí perspektivy budu pozorovat naší planetu. Ale co je mi to za novinku! U přepravce IndiGo u gatu prvně vidím kontrolní přihrádka na příruční zavazadlo i s váhou!!! Krve by se ve mně nedořezalo...
Nevím jak vy, ale limity pro příruční zavazadlo na palubu nikdy nedodržím... Když je limit 7-8 kilo, moje taška na rameno má minimálně patnáct nebo je rovnou stejně těžká jako zavazadlo k odbavení;-). Vždy s sebou tahám tolik věcí na rozdávání, že jsem přetížená a podlamují se mi kolena. Naštěstí to je jen nefungující atrapa, ale stejně na mě jako na cestovatelskou blogerku zapůsobila, protože takovou vymoženost jsem ještě nikde neviděla;-).
Další adrenalinovou explozi prožívám, když vyčkávám kdo se vedle mne posadí. Vždy se moje srdce tetelí, jestli to konečně bude můj vyvolený...
Trrddmmm... Tak zase ne, do .....;-()
Je to manželský pár a takto afektované nadlidi (prazvláštní druh snobů co létaji s lowcost společností;-) už jsem dlouho neviděla. Než dosednou už se pohádají, protože až doletí do Milána na módní přehlídku, tak budou bydlet za městem a milostivá paní nebude mít prostor na nákupy. Už vzlétáme a podle pokynu palubního personálu mají být všechny elektronické přístroje vypnuté a pán manekýn normálně telefonuje. Paní hlasitě řeší, jakou garderóbu si vezme na gala večer do Dubaje a pak celou cestu mi neznámou aplikací v iPhonu retušuje vrásky, pigmentové skvrny na obličeji a celulitidu svého zevnějšku. Pozoruji výsledné výtvory, jsou diametrálně odlišné od skutečnosti, díky zásahům techniky a profesionálně virtuální plastice na fotkách vypadá jako mladší sestra Angeliny Jolie, i když odhadem baj očko paničce bude lehce přes padesát... No hlavně že to Instagram a jeho foloweři spolknou i s navijákem;-).
Zhluboka dýchám, kochám se bělostnými mraky a mírumilovnými výhledy na peřové duchny pod námi.
Cuká mi ruka, nejraději bych zatáhla za ručku nouzového východu a vyskočila.
Přijde mi, že jsem ve spirituálním ozónu ztvrdla několik světelných let, protože tady v tomto éteru se vůbec neorientuju...😂😂😂