Znáte to, když opravdu chcete, aby všechno běželo jako po másle a fakt se snažíte udělat něco pro své milované, vždy se něco semele. Zákon schválnosti prostě nezastavíte;-().
Maminka s tatínkem odjeli s předstihem z Ostravy na letištem v Katovicích, nepomechali nic náhodě a skoro dvě hodiny před odletem směr Malaga stáli ve frontě k odbavení.
V ruce pasy, vytištěnou letenku a odpočítávali hodiny, kdy si konečně zase padneme do náruče.
Já čekala na signál, že je vše v pořádku a natěšená vše pro ně chystala. Telefon zvoní a já zvonivým hláskem říkám mamince:„Tak co, všechno v pohodě? Už jste odbavení?"
A maminka panicky ledově smutným hlasem odpoví:„Právě že ne, nejsme na listině."
Mně se zatmí před očima a na chvíli jsem úplně němmá. „Cože?!" Nechápu o co jde, vše mělo být v pohodě, letenka koupená přes Student Agency více jak před měsícem, čeká na ně královský apartmán na Costa del Sol a oni trčí bezmocně na polské půdě. „Bobinku, prosím tě udělej něco, vypadá to bledě, že neodletíme." Cítím jak je maminka na dně.
Obletěla jsem půl světa, ale toto mi připadá jako skrytá kamera. Roztřesenýma rukama beru počítač a hledám v mailu letenku, je tam status Confirmed. Potvrzená na dvě jména. Roluju dolů, zda jsem nepřehlédla nějakou novou oznamovací povinnost. Nic, co by ohrozilo jejich odlety.
Volám na urgentní linku Student Agency. Jsou ochotní, jako já nechápou situaci. Kontrolují letenky, vše je v systému v cajku. Kňourám jako malá a prosebným hlasem říkám:„Prosím Vás pěkně, mám rodiče na letišti v Katovicích, mají výročí svatby a já na ně čekám ve Španělsku. Prosím vás udělejte něco."
Slečna na druhém konci drátu hledí do počítače a říká:„To není možné, letenky jsou v pořádku, nevidím důvod, proč by je neměli odbavit. Nemáte tam špatně jména nebo nějaké jiné údaje?" „Ne", dušuju se. „Tak zjistěte důvod, proč je neodbaví", říká mi.
Dobrá, volám zpět do Polska a maminka mi bezmocně říká, že situace je stejná, posílají ji nahoru dolů, ale bez úspěchu. Dává mi k telefonu nějakou paní, jež mi profesionálně usměvavým hlasem řiká, že je zkrátka dneska neodbaví, protože jejich jména nejsou na listině pasažerů. A jak je možné, že mají potvrzenou letenku? Tuto otázku mi nezodpoví, říká mi, že mají volné lety dneska do Barcelony. Mne berou mory, maminka ji říká, že asi dostane infarkt. Nedivím se ji, při představě že místo vysněné rodinné dovolené v srdci Andalusie pojede zpět do ostravské metropole.
Povzbuzuji ji a říkám, ať neztrácí naději, že odletí, ale mám svíravý pocit, co když opravdu ne. Bezplatná linka 800 ze zahraničí nefunguje, volám tedy na všechna čísla Student agency a vysvětluji jim situaci. Všichni mi opakují, že je vše v pořádku, nikdo netuší, co v Katovicích způsobilo komplikaci. Nervozita se stupňuje, do odletu zbývá 40 minut a vím, že pokud se zavře check in, pak už je definitivní konec našim snům a rodinným plánům...
Naštěstí telefonistky přiměju, aby zavolaly dopravci do Katovic a zjistily situaci. Já můžu sice protelefonovat majlant, ale je mi to prd platné. „Chytrá křídla" fakt jsou pochybná firma, nutno podotknout, že dvě zpáteční letenky v sezóně nebyly z nejlevnějších, přes patnáct tisíc korun a teď takový stres a chaos, to mě potěš. Poslední instance mě napadá zavolat na centrálu do Brna, vysvětluji jim situaci rodičů a jak je pro mne důležité, aby odletěli. V systému to vidí, že je tato prekérka v řešení. Já se s klidem a důvtipem ptám, jak se bude následně řešit refundace ztracených financí - taxi Ostrava Katovice a zpět, hotel na 14 dní, dvě drahé letenky. I v číslech tato situace zní dramaticky a psychická újma a srdeční újmy rodiny jsou penězi k nevyčíslení...
Slečna na drátě mě uklidňuje, ať jsem trpělivá a nedělám zbytečné závěry, že nebude spekulovat co když neodletí. Prý se vynasnaží, aby pro mé rodiče něco udělali. Pokorně přikyvuji a děkuji. Nezbývá mi nic jiného než věřit. Opřu se do opěradla židle a medituju. Vizualizuju si rodiče jak sedí v letadle do Malagy s odletovým časem 15:35.
Mám slzy v očích a se sepnutýma rukama se modlím a nahlas říkám:„Bože, odbav je směrem ke mně."
Otevřu oči a sleduji hodinky, ručičky se nemilosrdně posunují a odkrajují mou naději. Ze Student agency nevolají, i když to slíbili. V 14:48 volá maminka:„Miláčku tak už máme letenky v ruce a jdeme do letadla."
„Dobře, hlavně buďte v pohodě, brzy si padneme do náruče." Rozbrečím se vděčností, že letí a že máme požehnání strávit dva týdny v ráji radostí a milující rodiny. Vydechnu si a vím, že už se nám nic horšího nepřihodí!
Nevím, jestli se to děje, abychom měli nač vzpomínat nebo abych měla o čem psát, každopádně tato nezáviděníhodná situce se stala v ten samý den se stejným dopravcem několika českým lidem... Napadá mě jediné vysvětlení, že dopravce dává do prodeje více letenek než je sedadel v Boeingu a pak nehezky manipuluje se svými klienty:-(.
V tomto případě je dopravce SmartWings, Student Agency je pouze zprostředkovatelem a prodejcem, jenž s výše popsanou šlamastykou nemá podle mně nic společného...
Smutný příběh se šťastným koncem✌️✈️🇨🇿💝👣🙏
PS. Moje srdečné díky patří všem ochotným a nápomocným slečnám Student agency, které pohotově reagovaly a zařídily, aby i mí rodiče do letadla nastoupili💗💗💗
Díky!!!