Sedím v autobuse, oči zabořené v andalůské krajině a v hlavě mi to šrotuje. Když se člověk podívá pořádně, je to zcela nepochopitelné. Pohoří, pláně, terasy révy vinné, olivovníky, palmy, kozy... Nebe, slunce, mraky a horizonty. Krajiny planiny, kouzla naší planety. Opětovně pozbydu řeči a něco ve mně klíčí... Pocit vděčnosti. Údivu nad prostotou územní rozlehlosti v zeměpisné spanilosti. Úcta k přírodní vznešenosti a pokora za její dary.
Kdo tohle všechno stvořil, kdo tohle všechno vymyslel, kdo tohle všechno zasadil, ten musel být genius loci. Boží stvoření tvořící tady na Zemi ve prospěch všech žijících bytostí.
Když se podíváme detailně, je těžko pochopitelné, že něco tak přepychového existuje. Přírodní scenérie. Stačí se rozhlédnout a nasát vše, co nás obklopuje, a pak vnímáme, že to, co se nám servíruje denně je zkrátka nepopsatelně výživné a nádherné... Polykáme energetické vitamínové sirupy přítomnosti. Stačí jedna polévková lžíce každodenně:-)))))). Cestujme přátelé❣❣❣