Někdy si prostě vytáhnete černého Petra. Příjezd do Sevilly před půlnocí, všechno to tu září, bary přeplněny, kosmopolita velkoměsta mě okamžitě uhranula. A spanilá katedrála vyburcovala husí kůži, i když i v noci je tady kolem čtyřiceti stupňů Celsia.
Hostel je za rohem. Recepční je unavený. Jde mi ukázat mé zázemí. Postel je horní a přímo nad ní je obrovské klimatizační zařízení a zima je tu jako v lednici. Vyžádám si ovladač, abych teplotu mohla regulovat a po probuzení neměla omrzliny. Zámek jsem nechala doma, musím si koupit nový za 2 eura. OK. Je tak maličký, že ani neproplete ty dvě očka spojující desky dole pod postelí a tak ho vracím. No nic, nechám šuplík na věci otevřený v naději karmy. Věřím, že cestovatelé se navzájem neokrádají.
Už jsem dole na recepci potřetí... Nemám žebřík;-).
Prosím ochotného pána, který na mě zírá jako vrána, jestli by mi ukázal, jak se bez něj vyškrábu nahoru na dvojposchoďovku. Nechápe, někde se stala chyba. Že by si ho někdo příbalil s sebou na cesty do batožiny;-? Už ležím.
Znovu cítím jak mi brní všechny brvy, jsem opět v rozjařilém rozpoložení, opět cestuji! A všichni kolem mne unisono chrní;-))). A v ceně mám snídani, jupiiií!!!!
Sladké sny♥♥♥
