Tuto básničku jsem našla v časopise Květy, když se psal cca rok 1987 a já byla ještě škvrně, ale do slova a do písmene si ji vybavuji. Autorství tudíž patří neznámému autorovi, nejspíš něžného pohlaví;-).
A proto na vás apeluji, buďte TADY a NYNÍ a nenechávejte si slova lásky na NĚKDY JINDY❣❣❣
„Teprve, až ti uletí letadlo s někým, na kom ti opravdu záleželo,
teprve tehdy pochopíš, že jste si ještě měli říct spousty věcí,
ale že nezbyl čas.
A ty si říkáš:„Stejně se zadlouho vrátí..." A pak se probudíš do rána, ve kterém z růže květů zbylo pramálo... Do rána, ve kterém víš, že čas už nikdy nevrátíš."