© 2016 - 2018 SAMA NA CESTÁCH ओं♡♫

  • b-facebook
  • YouTube - Black Circle
  • Twitter Round
  • Instagram Black Round

návštěvníků

První den na Bali ( aneb tři roky rozdíly)

September 1, 2017

 

 

První den na Bali.
Nechci zaspat snídani. Mám budík na osmou, nevstanu, na devátou ale vůbec se mi nechce vstávat, jsem po tom pakování a létání nějaká zmožená. Toto nikdy nemívám, časový rozdíl je jen šest hodin ale nakonec se zmátořím, vyšplhám se do druhého patra, kde je božský výhled na všechny ty zdobné panoramatické střechy, voňavě rozkvetlé stromy a indonéské vlajky. Třepotají se ve vzduchu a od 18. srpna oslavují sedmdesát dva let od nezávislosti Indonésie od Holandska.


Ke snídani dostanu „kopi Bali" (pravou nefalšovanou mletou kávu místní výroby, která rozjitří mé smysly, klasicky voní jako všechno tady na Bali a míchaná vajíčka s tousty. Na talířku jsou dvě malé kupičky marmelády. Červená a žlutá. Začnu žlutou, mango džem, okej. Tu červenou si nechám po vajíčkách. Chci si namazat poslední toast červenou a naštěstí ji nejdříve ochutnám na špičce vidličky. Oh můj bože, není to marmeláda, ale sambal!!! To nejpekelnější nejpálivější chilli koření! Málem mi vypadnou všechny zuby, ale naštěstí pálivé koření celý toast neznehodnotí;-). Jsem v Asii, musím si na takové zákeřné nástrahy dát velký pozor!

Pomlaskávám si, srkám z kafáčku, pozoruji hravé děti u školy, místní řítící se na skútrech neznámo kam, obří draky vznášející se vysoko v nebi. Já jsem skutečně tady, zpátky. Necelých 50 metrů vzdušnou čarou od místa, kde jsem před tím bydlela. Povinně si dám kolečko kolem bloku, abych zjistila, jaká zde proběhla proměna. Co krok to nový shop nebo restaurant, betonové ploty a monstrózní vily. Ale na to se nehledí, rozmach všeobecně světem vládne a Bali je vyhledávaná destinace...

 

Ujdu pár kroků a narazím na vrata, za kterýma probíhá jóga. Tady jsem vždy ještě za tmy cvičila, instruktora jsem milovala, byl naprosto spirituálně oddaný. Vidím, že název obsahuje označení „ašrám", vcházím dovnitř a vítá mě mluvící papoušek: „Helou, hau var jů? Om Swastyastu." „Ahoj, dobře se mám", odpovídám;-).
Vidím proměnu, dvoreček a jóga shalla zůstaly původní, ale vyrostlo tam ubytovací zázemí. Prohlédnu si ceník a mám v tom hned jasno. Vyčkám až dokončí jogínskou seanci a hned se ho zeptám. Jde ke mně, celý v bílém, usmívá se a říká: „Kde jsi tak dlouho byla?"
Že by si mě zapamatoval a nebo je to takový speciální trik na uvítanou;-? Ukazuje mi pokoje, jsou útulné a přímo v azylu Bali domu rodinného typu. Všude sochy bohů, pravé orchideje, chrámy a svatyně. Jako stvořené pro mě! S úsměvem vzpomínám, jak jsem ho před lety nabádala, ať něco takového vystaví pro lidi, aby unikli chaosu Bali. On se kření a říká: „Tak vidíš, to je tvoje zásluha!" "Ale vůbec ne, to byla jen idea;-)". Ale naplnila se a já bez námahy našla útulné místo na pár týdnů od všeho toho shonu a tři hodiny jógy k tomu!!! Zítra se stěhuju;-).

 

Pokračuju, zahnu na hlavní silnici a z dvorečku se na mne vrhnou mladé Balijky, jestli bych jim nepomohla s domácími úkoly. To je přece jasná věc, sedíme na zemi v učebně a jedna mě anglicky zpovídá a další to natáčí. Ještě dneska musí ulovit další tři dobrovolníky. S manažerkou neziskovky jsem si domluvila, že je budu chodit doučovat.
To je pravé Bali, nikdy vás nenechá latentní;-))). Samovolně se tu vše odvíjí. Zdravím výběrčí daní u cesty, krásně se na mě smějí. Třeštím na to oči - zbrusu nová veganská restaurace, další mega restaurační pavilón, vše nové a stylově designové. 
Cestička k bývalému domovu je pořád stejná, však se tam brzy zajdu přivítat. Jediné co mě překvapí, že moje oblíbená prádelna zmizela... Tam vždy prádlo bylo suprovně čisté a vyvoněné. Jo a taky se vypařil kiosek, kde jsem každé ráno chodila na kokosák k snídani, za 1 dolar! Všechno se mění... A to tradičně dobré mizí...

 

Zaujme mě reklama na bambusová brčka a tak za poslední tisícovky si kupuji eko brčko, což je pro mě povinná výbava;-) Jako ekologická aktivistka přece nemůžu pokaždé, když si dám šťávu z kokosu, používat plastikovou slámku. To by bylo na hanbu;-!!!

Odvážně nasednu na skútr a jedu přes Monkey Forest (Opičí les) do centra. Zkratka je docela odvážná, ale vždyť jsem ji jezdila každodenně, tak ji zvládnu i po letech absence. Křižuju slalomem mezi turisty, prodejci a opičími tvory, taková akce vyžaduje naprosté soustředění. Vyjedu na hlavní silnici a už je to tady, obchody, stánky! Cuká mi hlava, vždyť to je přesně to, co mám ráda, krásné designové věci, umělecké předměty, ale dneska odolám, slibuju si. Zahnu do uličky, kde mají nejlepší masážní salón v Ubudu, mám štěstí, za tři čtvrtě hodiny mají jedno místo volné, tak jen vybrat hotovost a budu se moci oddat rozkoši - balijské masáži;-).

 

U bankomatu maturuju, už si nevybavuju, který byl ten, kde se dala vybrat větší částka, zatím nabízí jen jeden milión. Tak to mi není na nic. Obcházím a ptám se, laskaví posedávající na zemi místní muži mi ochotně poradí. Ukazují na jeden bankomat, který najednou vydá 2,5 miliónu. Do toho jdu;-))). A bez uzardění přiznávám, že si to užívám... Je ze mne opět milionářka!!! Milióny v kapse, i když rupií, pohled na místní rušné apokalyptické dění vždy zpříjemní.

 

Vcházím do salónu, kde z vás vždy udělají princeznu, hýčkají vás a jsou tak uctiví a jemní. Už ležím na lehátku, za hlavou crčí vodopády, průzorem lehátka se dívám na mističku s živými květy, jež mají oživit duši. Masírovací ceremoniál začíná. Jsem na vrcholu blaha, moje tělesná schránka je tolik zanedbaná. Netrvá to ani chvíli a každá buňka mého těla to cítí: Jsem na Bali!!!
Masérka je zručná, jemná a poctivá. Pracně zpracovávala ty kvádry usazené na mé krční páteři. Promasírovala mi i střeva a já najednou pocítila vlnu vděku za to, že jsem zdravá. Celá. Komplexně v plné škále. Bez nálezů, bolestí či smrtelných křečí, a to je v dnešní době co říci!


A pak jdu ještě o dům dál, na reflexologii, promasírovat ty moje nožičky, jež mě tak hrdinně nosí po světě. Půlhodina mi nestačí, hodina je záhodná, masíruje mi prsty u nohou a já cítím jak mi brní blahem všechny kosti a vrní všechny vnitřní molekuly. Je stejně zvláštní jak na plosce nohy jsou zachyceny všechny naše tělesné orgány. Opět prožívám orgasmické stavy. Konečně tělo dostává ty své tradiční rozmazlovací dávky. Proto jsme asi tady;-))). Mám ještě další plány, ale pro dnešek už to stačí. Za chvíli už bude po setmění a já ještě nejedla. Oblíbená restaurace, co jiného než gado-gado a nasi campur vegetarian. Klasika bali jedlíka;-))).

 

Salamat makan (tak se na Bali přeje dobré chutnání;-)).

U placení mi majitel s extrémním úsměvem říká: „Long time dont see. (Dlouho jsem tě neviděl)“. Tomu věřím, protože tady v D Warungu jsem byla pečená vařená hahaha. A taky už nemají čerstvé kokosáky... Nevadí, člověk musí být schopen akceptovat změny, když se po tak dlouhé době vrací.

Jo a abych nezapomněla a aby uvítací Bali óda byla celá, co jsem vždycky každému zdůrazňovala, že tady Magnum stojí pouhých 12 tisíc rupií!!! Necelých 20 korun českých, takže i když některé změny jsou zde drastické, ty klasické „Bali highlighty" mi tady zůstaly!!!

Jupíí a terima kasih:-))).

 

1/8

 

 

Please reload