Moyo Island & Keramat Island (Indonésie)

 

 

Po snídani připlouváme k ostrovu Moyo. Okamžitě nás u břehu vítají místní a vřele s námi konverzují. Je tam přivázaná za nohu řetězem jedna malá opička a ději ji neustále provokují a zlobí. I když to nefalšované veselí dětí nic nevynahradí. Miluji takové ostrovy, duchapřítomné lidi a prostá obydlí, prýští z nich neopakovatelná atmosféra, pokora a stabilita. I tady, kde se nic neděje to prostě žije, je tady nádherně. Rozlohou je tento ostrov podobný Singapuru, ale je tady jen šest obydlených vesniček a jeden vodopád, který je opravdu kouzelný. Vede nás místní průvodce, ženy perou prádlo a sebe v potoce, naháčci děti se čachtají a mávají. Panuje tady taková oduševnělá pohoda, že by se dala krájet a transportovat do toho vystresovaného světa, kde lidi nemají na to čas se najíst či dojít na WC. Je to nepopsatelné, fotky snad zachytí, co člověk cítí, když tady s nimi na chvíli souzní. Co bychom my zápaďáci za to dali, mít tak vyzenované obydlí a vyklidněné životy.

 

Průvodce nás vede do místního šťavnatého nevytěženého lesa, brodíme se řekou a průvodce mi podá ruku, abych neuklouzla. Jeho vlídnost a jednoduchost je obdivuhodná. Distingovaná jak se sluší na pravého muslima, ale naprosto srdečná a nezištná.

Vodopád, aaacchhhh. Jaká spanilá nádhera uprostřed lesa, skáčeme z kamene, meditujeme, lítáme na laně a je nám krásně. Návrat do dětské rozpustilosti i dospělým sluší a navíc jsme tady mimo civilizaci, kde nikdo nikoho nehodnotí, proto jsme tak všichni spontánní:-))). Ráchat se v krystalově sladké vodě je po pobytu na moři osvěžující. Vždycky je všechno jiné a má odlišné grády. Děkuji. Než odplouváme družím se v přístavu s místními. Ve vodě dovádějí děti, nahatí malí kluci skáčou do vody, je v ní malá kláda, ale pro ně je to neskutečná rošťárna se jí držet a podplavat a nejméně hodinu ji prostě nepustí ze své pozornosti, plavky nemají, na co taky a ani tady nemají obchody, jen stánky. Kontaktáž s místní civilizací je vždy obrozující, extrémní rozdíl životního stylu jejich a našeho je do očí bijící a stálo by za polemiku, kdo je bohatší a šťastnější…

 

Máváme z lodi těm usměvavým lidičkám a snažím se překonat stesk, že už dneska budu zpět v klasickém městě, kde to tepe.

Ovšem kapitán si nechal zážitkový bonbónek na závěr naší plavby. Nalodí nás do nafukovací lodičky a vezou k ostrovu, který je malý a bílý jako omeleta.. Propánajána, já jsem šťastná, to mi něco připomíná:-). Na Robinsonku na opuštěném ostrově jsem si v Panamě už hrála.. Byla to láska a s půvabným trosečníkem, co měl dlouhé vlasy, vysportované a hebké bílé tělo nemohlo být nic lepšího. Romantika hodna celovečerního filmu, nebojte se, jednou o tom napíšu:-))).

 

Připlouváme k pobřeží a vítají nás domorodci. Jsou tady jenom dva. Muž a žena. S úsměvy nás vítají a připravují čerstvé kokosové ořechy, jež tady místní palmy plodí. Jsou sladké jako med a tak čisté, kdyby to u nás mělo nálepku, tak je to zcela jistě s antioxidačními účinky. Co vám budu povídat. Jestli je Ráj na Zemi, tak je teď právě tady. Bělostná pláž bez odpadků a plastů, průzračná voda, která se rozplývá do tyrkysova a dotýká se oblohy v dáli. Nic tady neruší spanilý klid a mír. Culím se jako v nirváně, to je fakticky dokonalé. Ostrov obkroužím po svých za necelých patnáct minut, prošlápnu vnitrozemí, kde jsou jen palmy a toť vše, dámy a pánové!

 

Opaluji se, čachtám se jako mořská panna a uvažuji, že už jsem opět uzrála do stádia, že bych v takové osiřelosti klidně žila a ráda. Samozřejmě s někým, s kým to bude mocně láskyplné a oboustranně obohacující. Už se úplně vidím, boty nenosím, vlasy mi suší pramínky slunce a mám je do blonďata vyšisované, kudrnaté. Jsem hnědá jako pravá raw čokoláda, usměvavá, rozevlátá, bezstarostná. Vlasy mi češe vítr, ze sítě si udělám sukni s volánky, jím jenom mým milovaným ulovené ryby, které si pečeme na ohni a připíjíme si kokosáky na zdraví a život v hojnosti. Žádné sliby, jen slané polibky.

 

Ráno si zajdeme na východ, kde se pokloníme slunci a večer se s ním na západě zase rozloučíme. Poděkujeme, neslyšně ale hlasitě, co všechno nám dává a jak je jeho síla mocná, že nás hřeje u srdce a rozdává sílu energie a díky němu vše živé přežije. Přes den se několikrát pomilujeme, zaplaveme a pak si v tom největším horku v poledne v chládku palmy zdřímneme. Zase se do sebe zakuklíme a odevzdáme bezpodmínečné lásce. Víře, že žena a muž byli stvořeni, aby tvořili souznění a vzájemně se podporovali. Milovali a byli jen svoji. Cítím tu bezednou laskavost , jež tato dokonalá představa ve mě vyvolává. Láska je největší droga, milování je největší energetické souznění. Jsem zjihlá a mátožná, vždyť takhle jsem si to odjakživa přála… Ježiši, já jsem se nějak zasnila:-))).

 

Loučíme se s tím párem, který tady dennodenně žije a moc toho k životu nepotřebuje. Je od nich milé, že si nechají narušit své soukromí a o takový skvost se s druhými podělí. Bezpochyby ani neví, jak se mají a že i dolaroví milionáři o takovém životě s ní. Odplouváme, máváme. Dvě lidská těla se zmenšují až jsou malí jako mravenečci, mizí z pohledu, ale v srdci zůstanou na věky. Jsou moje ikony, inspirace a klíčí ve mně rozhodnutí, že jednou takový život s mou Druhou částí povedeme a budeme našimi příklady povzbuzovat druhé na jejich cestě.

 

Hladina se leskne a dokresluje moje pocity uvnitř mě. Je mi kouzelně, nebyli to nakonec ještěři, jež udělali z tohoto výletu perlu, ale skuteční lidi a opuštěná obydlí, v nichž sídlí láska a pochopení, vzájemné podržení a pocit jistoty i spolehnutí. Upřímné pohledy a úsměvy. Čerstvý vzduch mi pročistil všechny usazeniny nevíry a neopakovatelné pohledy utvrdily, že lidská existence kvůli lásce nikdy nevymře. Protože tady stále je, v té její pravé podstatě, prostotě a citlivé nahotě.

 

A moc si přeji, ať ji každý máme v sobě i okolo sebe❣❣❣❣❣❣

Please reload

© 2016 - 2020 SAMA NA CESTÁCH ओं♡♫

návštěvníků

  • b-facebook
  • YouTube - Black Circle
  • Twitter Round
  • Instagram Black Round