Brobudím se ještě za tmy, jsem sice od pláže 1,8 kilometru ale vlny duní. Jsou slyšet a protože ještě nejezdí skutry a auta, tak čistota zvuku je dokonalá, vždycky jsem vyhopla a na pláži joggovala, ale dneska jsem se rozhodla. Vytahuji fosforově růžové surfařské triko, plavky a šorky s barevnými srdíčky. Tuto výbavu vozím v kufru už od roku 2013 takže se mnou procestovala skoro celou planetu, ale málokde jsem ji použila. Dnes jsem připravená. Takto vystajlovaná nasedám na skutr a fičím směr pláž. Do uschovné přihrádky si dám pár drobných, klíč od pokoje a vodu a jedu. Nesoustředím se na cestu, kde vlastně nechám klíč od skutru? Kapsu nedovřu, takže netuším jak to vyřeší. Je tam placený parking za 2tisíce IND a tak si říkám, že je to tam v bezpečí a nic neřeším. Vidím, jak jeden surfař si dává klíč do bedýnky u kluků co tam pronajímají prkna. Hurá, takže první záhada vyřešena! Vybírá mi long board pro začátečníky, je to taková pěnovka, ale pro začátek dobrá. Jsem pořádně namazaná, zinková mast to jistí, to používají taky profi surfaři;-)
Táhnu to obří prkno na písek, udělám si řádnou rozcvičku. Vše mám odkoukané a nastudované, jen ještě nevím, jak se na tom prkně ve stoje udržím;-). Několikrát už jsem to zkoušela, v Mozambiku byly takové vlny, že nás málem přizabily, v Panamě zrovna nebyly, na Srí Lance jsem jen ležela a koukala, měla jsem zrovna po artroskopiii ramena a byla ráda, že jsem živá. Pak jsem se ještě lopotila na Zlatém pobřežív Austrálii a trošku v Indii, ale nikde nebyl ten správný čas, abych chytla svou prvnó vlnu a řádně se povozila;-).
Teď jsem připravená. Vplouvám do vln, může být před šestou, ale v moři se to ranními ptáčaty jen hemží. Jsou tady i začátečníci s instruktorem, takže jsem na správném místě. Pádluju, mám sílu, jsou teď tady takové baby vlny, to je příjemné. Wow, jsem u vytržení, jsem v moři a úplně zdravá se pouštím hlava nehlava vstříc moři. Ještě pošlu prosbu nahoru, ať se vrátím na břeh živá, zdravá a nepoškozená a tradá! Já jsem tak šťastná, udržím balanc, vlny, jež se na mě řití zpracuji prknem a jen se zkoupnu. Rochním se v té blažené vlně vlastní samolibosti, vždyť doktoři mi predikovali, že s ramenem budu mít jen minimální pohyb a já tady v Indickém oceánu blbnu, směju se osudu a tomu, že jsem tvrdohlavá a vzdorovala jsem mu! Že jsem se zabejčila a tvrdě makala, u toho plakala bolestí, ale dokázala jsem to, co jsem chtěla!!! Zase jsem stoprocentně pohyblivá a extrémně nadšená, že můžu cokoliv, co mé tělo a duše cítí!!! Děkuji!!! Všem, co me kurýrovali, masírovali, operovali a i těm , co mi nepomáhali, protože jsem to všechno se zatnutýma zubama dala a teď jsem opět sportovně založená, žádná mátoha. Culím se do hladiny, na divoké mraky a oplývám vděčností. Jak jenom říci, co člověk cítí, když překonal nepříjemné nástrahy, jež mu osud nastražil do cesty... Vlastní mentální houževnatostí se dostal do stádia přepychové radosti, která mu stačí k výrobě vlastních endorfinů.
Bojuju s vlnama, napřed se směju jaké jsem nemehlo, ale snažím se nevzdat se. Po chvíli si řeknu, že bojovat nechci, že moře miluji tak, proč bychom neměli být v synergii. Jsem docela daleko od přehu, rekognoskuji přicházející vlnu, nachystám se pádluju a nic, jen mě pohoupe. Nic se neděje. Pádluju znovu na strategické místo a vyčkávám na horizontu vidím, že se něco rýsuje a řeknu si:"To je ona, to je moje vlna." Připravím se čumákem ke břehu a zaberu. Už mě podebírá, já se řítím po proudu je to rychlost jako blázen, vteřiny rotují kosmickou rychlostí a já... Stojím!!!! Vezu se na mojí první vlně!!! Teď když to píšu, tak mám slzy v očích, upřímnost nade vše přátelé❤️❤️❤️ Jak dlouho jsem čekala, jak dlouho jsem odolávala, jak dlouho jsem se zdržovala této aktivity jen proto, abych si něco neudělala a teď jsem to dokázala!!!
Před tím jsem špekulovala, že surfování je jako hromobití na životní pouti, pořád se koupete, ve slané vodě moře nebo vlastního potu. Je to řehole, ale exluzivně nabije;-) Taky bych ho přirovnala k situaci, když vám něco ujede, nevyjde... Nevadí, protože přijde další. Vlna, příležitost, možnost, láska. Cokoliv si mysl usmyslí. Je to v její moci si přičarovat zázračné věci. A ten pocit, že se všechno opakuje a je nekonečné je pro psychiku člověka velice povzbudivé;-).
A tak jsem tam prostě jen byla. Vlna střídala druhou a já je chytala. Postavila jsem se a svezla se. Jednou, dvakrát, třikrát, desetkrát.. Už jsem to přestala počítat, čísla nejsou podstatná, důležité je, co jsme prožívala a zcela se oddala momentu skluzu. Když totiž člověk chytí tu správnou vlnu, tak ho doveze vždycky do cíle. A když ne, tak jen přestoupí a v mezidobí se něco vyvrbí. Štěstí sedá na ty, co se snaží;-))).
Jsem někde, kde jsem už byla, v dokonalé nirváně. Všude kolem mě se rozprostírá čistoskvoucí přítomnost a nebeská moc. Tady není nic, jen nyní. A to stejně odplouvá každým šplíchnutím. Ani jsem nezaregistrovala, že příliv je tady a vlny jsou velké jako stěny. Normální Evropani by se z nich po.....😉. A já tam prostě plovu a když se řítí, tak se na břichu překlopím a surfem se chráním. Ty podvodní vruty a přemety by mi šly, ještě musím vyladit ty pózy, když jedu ke břehu (ve stoje samozřejmě:-).
Už mi docházejí síly, tak si raději dám zpátečku, první den to stačí. Ležím na prkně pozoruji, jak surfaři dovádějí a pomaloučku polehoučku mě to vyplaví mezi řasami. Dneska to sdílím, to štěstí a nadšení pro nové věci🌊🏄♀️🌈❤️☀️✌️
