top of page

Vyliž to, zachráníš jídlo


Já jídlem neplýtvám


Mám takovou radost, že se v ČR bojuje za dobrou věc, nebo se aspoň poukazuje na neduhy současné společnosti. Skvělý projekt #zachranjidlo a #vylizto poukazuje na to, jak se s jídlem všeobecně plýtvá a že je na čase jeho záchrana. Príma! Tleskám!!!


Moje dětství bylo strávené v komunistické šedi, kdy jsme toho moc neměli. Na ovoce se stály fronty, (bylo podpultovým zbožím), teda vlastně v podstatě na všechno, a tak se ale skvěle se vším hospodařilo. Jídlo byla komodita vzácná a taky vážená, Achich ouvej, kde je ta doba… Nemyslím tím soudruhy a pionýrské průvody, ale ty časy, kdy jsme si všeho vážili a rozumně hospodařili, spořili… Byli jsme k tomu vychováni. Byli jsme spořádaní a bez toho, aniž bychom všechno dojedli, nás rodiče či prarodiče od stolu nepustili:-))). Ano, není to příliš výchovné, nutit do jídla, ale odvrácená mince tohoto "zlozvyku” je ta, že se prostě nic nevyhodilo, vše upotřebilo a spotřebovalo.


Fenoménem dnešní doby je naprostý opak, jakmile něco není „super fresh" a nevypadá jako z obrázků Food Blogu, pak se toho netknu. Naučili jsme se ohrnovat nos, říkat, že nám něco nechutná a nedojídat zbytky. A na sociálních sítích se víří videa, jak se vše ještě upotřebitelné háže do popelnice, potravinové řetězce, hotely a další instituce neuváženě hospodaří a pak se to nespotřebované vyhodí. Na druhé straně lidé v Africe strádají a nemají co do pusy, tedy nemusí to být zrovna africký kontinent, ale na pokraji bídy a chudoby v dnešní době přežívají milióny lidí. Hladoví nebo umírají hlady. Ty kontrasty západního světa a zemí, kde je jídlo a voda luxusní zboží jsou do oči bijící.

Je bohulibé, že se tvoří instituce, projekty a aktivistické kampaně působící na změnu chování spotřebitelů zaměřující se na minimalizaci odpadu a vytahují červenou vlajku, STOPKU vůči plýtvání a neuváženému vyhazování toho, co nás udržuje při životě a je životodárné a neobyčejně vzácné. Jídlo, potrava je vzácná komodita a je na čase opět změnit uvažování a nejenom být střídmí, ale také eticky ohleduplní a vědomí, abychom šetřili zdroji a přispěli tak potažmo k záchraně naší planety.


Doma mi vždycky tak chutnalo, babička byla skvělá kuchařka a naším zvykem bylo vylízat talíř. Mohlo se to ovšem dělat jen za zdmi domova, protože etiketa to na veřejnosti nedovolovala, ale já si to vždycky užívala. Byla jsem jako kočička, s vyplazeným jazykem obkroužila celý porcelánový talíř. Vždycky jsme se smáli, že se ani nemusí umývat nádobí:-))). Úplně nejvíc je pro mě do dneška to, když můžu vylízat talíř po tvarohových knedlících s ovocem, posypaných cukrem a přelitých máslem. To je úplně nejdelikátnější pochoutka z celého světa a na talíři nikdy nesmí zůstat ani kapka:-).

A teď, když vidím na Instagramu, že nejsem sama lízalka, tak se už ani nerdím, že jsem si takový starodávný zvyk z domova uchovala hahaha.


Nyní už většinou jím z ošatky s banánovým listem, aby se nemuselo ani plýtvat vodou, ale to jsou další, sekundární environmentální kroky k záchraně naší planety.

Ale zatím úplně stačí, pokud všichni dojíme to, co si naservírujeme či nakoupíme a budeme s čistým svědomím dobrými hospodáři a vědomými občany. Ať žijí dobrotivé projekty, záchranáři a lidi, co se snaží❣❣❣


♥♥♥ POMOC JE SDÍLENÍ, SDÍLENÍ JE PÉČE, PÉČE JE LÁSKA♥♥♥


bottom of page